Metal, disco, pop anebo trocha nostalgických písniček z dětství. Výběr hudby není náhodný a výzkumy to čím dál více potvrzují. Hudební preference úzce kopírují povahu posluchače. Zjistěte, co o vás říká váš oblíbený hudební styl.
Pustit si oblíbenou skladbu je jeden z nejpřirozenějších reflexů dne. Ráno při kávě, cestou do práce, při vaření nebo jen tak. Co přitom málokdo tuší, výběr hudby toho o nás prozrazuje víc, než bychom čekali. Říká se, že povahu cizího člověka dokážete odhadnout jen z deseti jeho oblíbených skladeb, a to s překvapivou přesností.
Do jedné ze studií se zapojilo přes 36 000 dobrovolníků z celého světa a výsledky byly jednoznačné. To, co si pouštíme znovu a znovu, není jen otázka vkusu nebo nálady. Skladby, ke kterým se vracíme, leccos vypovídají o tom, jak si s životem poradíme, co nás stresuje a co naopak dobíjí.
Odborníci sledují hudební preference ze tří úhlů. Prvním je to, jak moc je hudba energická a nabuzující, jaké emoce v nás probouzí a jak je intelektuálně a emočně složitá. Tahle trojice vysvětluje, proč někdo ráno zapne tvrdý rock a jiný sáhne po jemném jazzu.
Popový posluchač je společenský, otevřený a rád je mezi lidmi. Je pracovitý a sebevědomý, ale s tendencí držet se zaběhaných kolejí. Kreativita nebývá jeho silnou stránkou, o to víc ale umí stmelit partu a táhnout za jeden provaz.
Rap a hip hop překvapí. Navzdory tvrdé image jde většinou o sebevědomé osobnosti s přirozeným šarmem. Fanoušci rapu bývají průbojní a společenští. Agresivita, kterou okolí předpokládá, se přitom ve výzkumech vůbec nepotvrdila.
Drží se při zemi a velká dobrodružství je příliš nelákají. Jsou to ale lidé, na které se dá bez váhání spolehnout.
Rock a heavy metal jako ochranná slupka. Tady přichází největší překvapení. Metalista je ve skutečnosti introvert se silným vnitřním světem, jemnou povahou a bohatou kreativitou. Drsný zvuk není výrazem agrese, ale způsobem, jak zpracovat intenzivní emoce. Sebehodnocení bývá nižší, hloubka osobnosti naopak nadprůměrná.
Příznivci taneční hudby jsou průbojní, asertivní a otevření novým zážitkům. Baví je být ve středu dění a energii kolem sebe spíše rozdávají, než vstřebávají. Jemnost ale nebývá jejich silnou stránkou.
Klasickou hudbu si pouštějí introverti, kteří jsou přitom sami se sebou v pohodě. Kreativita a zdravé sebevědomí jdou u nich ruku v ruce. Nejde o snobství, jde o přirozenou potřebu hloubky a řádu.
Jazz, blues a soul? Posluchači těchto žánrů bývají duší společnosti s přirozeným šarmem. Jsou kreativní, inteligentní a emocionálně vyrovnaní. Jazz si zkrátka pouštějí osobnosti, které mají rády složitost a zároveň si ji dokážou vychutnat bez stresu.
Hudební vkus se formuje zhruba mezi desátým a třicátým rokem života, přičemž teenagerská léta hrají prim. Právě tehdy hledáme vlastní identitu, zkoušíme různé role a hudba se stává součástí obrazu, který o sobě vytváříme.
Proto nás hity ze školních let dokážou i po dvaceti letech okamžitě přenést zpět. Není to jen sentimentalita. Mozek si v období intenzivního sebeformování ukládá hudební vzpomínky hlouběji než cokoliv jiného. Starý playlist z walkmanu není únikem z přítomnosti, je to zkratka k tomu, co nás kdysi utvářelo.
Výzkumy tedy neříkají, že byste měli přepnout na jazz, abyste byli chytřejší, nebo na country, abyste byli vyrovnanější. Říkají něco jemnějšího. Hudba, která nám sedí, nám sedí z dobrého důvodu. Odráží to, kdo jsme, co právě prožíváme a co v danou chvíli potřebujeme.
Příště, až si budete skládat playlist, zkuste si na chvíli všimnout, co vlastně hledáte. Energii, klid, nostalgii nebo pocit, že někam patříte. Ta odpověď o vás řekne víc než leckterý osobnostní test.
Zdroje: Autorský text, verywell mind, Studie: Schäfer, T. (2016). The goals and effects of music listening and their relationship to the strength of music preference.
