Toxický šéf vám nemusí nutně vyhrožovat, aby vás udržel v práci. Stačí správná dávka nejistoty a vy sami začnete přidávat, mlčet a zůstávat déle, než jste plánovali, přičemž celý ten řetězec spustil strach z toho, co přijde potom.
Pondělní ráno, kuchyňka, třetí káva a kolega se tiše ptá, jestli jste slyšeli, co se dělo v pátek na poradě. Šéf znovu ztratil nervy před celým týmem a nikdo u stolu neprohodil ani slovo. Pak přišel víkend, vy jste si otevřeli pracovní mail a odpověděli na zprávu, na kterou odpovídat nebylo nutné. Říkali jste si, že je to jen přechodné období, že se věci zase uklidní a že tohle přece není důvod k radikálním rozhodnutím.
Spousta z nás tohle zná z vlastní zkušenosti. Bereme přesčasy, mlčíme a odkládáme rozhodnutí, která se odkládat nemají, přestože nás k tomu nikdo přímo nevyzval. Za tímhle chováním přitom nestojí jen šéfova povaha, ale celý řetězec podmínek, který výzkum z roku 2022 sledující 322 pracovních dvojic rozložil do překvapivě přesného vzorce.
Výbušná povaha není něco, co by se u nadřízeného objevilo ze dne na den jako reakce na stres nebo náročné období. Jde o stabilní součást osobnosti, která určuje, jak rychle a intenzivně člověk reaguje na překážky, kritiku nebo nejistotu. Šéf s vyšší mírou výbušnosti se snáze naštve, hůře snáší chyby v týmu a rychleji přechází do agresivního tónu, ať už jde o veřejné shazování nápadů nebo opakované zpochybňování schopností podřízených.
Za normálních okolností tuto výbušnost drží na uzdě profesní role nebo zájem na fungujícím týmu. Toxické chování se neprojevuje naplno, jen občas prosvítá. Řada z nás si v takové chvíli říká, že šéf má prostě těžší období a že by bylo přehnané kvůli tomu měnit práci.
Jakmile se ale firmě přestane dařit nebo se propouštění stane reálnou možností, tato rovnováha se rychle naruší. . Nadřízení s vyšší mírou vrozené výbušnosti reagují na ohrožení firmy výrazně agresivněji vůči svým podřízeným než v klidných obdobích.
Vztek, který dřív dřímal pod povrchem, se aktivuje a hledá ventil. Podřízení jsou v tomto ohledu bezpečným terčem, protože mají méně moci a jen těžko se brání bez rizika pro vlastní pozici. Nadřízený, který dřív jen občas přitvrdil, začne systematicky shazovat a kritizovat tam, kde předtím nechával prostor.
Podřízení pod tlakem toxického šéfa nezačnou vzdorovat ani aktivně hledat jiné místo. Začnou brát přesčasy. Přebírají úkoly, které nikdo nevyžadoval, zůstávají déle, než je nutné, a chovají se loajálně způsobem, který zvenku vypadá jako nasazení, ale zevnitř je pociťován úplně jinak.
Odborníci to popsali jako práci navíc proti vlastní vůli. Podřízený, který se bojí o své místo, si nemůže dovolit riskovat konflikt nebo odchod. Raději investuje do toho, aby byl ve firmě nepostradatelný. Zajímavé přitom je, že tento strach nevedl u sledovaných zaměstnanců přímo k vyhoření.
Podle autorů studie nejistota paradoxně zvyšuje hodnotu současného místa, takže negativní dopad toxického šéfa částečně tlumí. Jenže za tu zdánlivou odolnost se platí tím, že odkládáte změny, které by situaci mohly zlepšit.
Rozlišit, kdy zůstáváte z vlastního přesvědčení a kdy vás drží strach, není jednoduché. Většinou to vypadá tak, že si říkáte, že nové místo by mohlo být ještě horší, že trh práce teď není ideální nebo že přece znáte tuhle firmu a víte, co od ní čekat. Tyhle argumenty mohou být oprávněné, ale mohou být také jen racionalizací.
Užitečná otázka proto není, jestli je váš šéf skutečně toxický, ale jestli byste v téhle práci zůstali, i kdybyste měli jistotu, že najdete jiné místo stejně dobré nebo lepší. Pokud odpověď zní ne, pak za vaším setrváním nestojí rozumná úvaha. Strach, který vás drží na místě, vás zároveň nutí brát přesčasy, mlčet a odkládat změnu, která by vám mohla prospět.
Zdroje: Autorský text, studie: Zhang, W., Liu, W., Wu, Y., Ma, C., Xiao, X., & Zhang, X. (2022). How Fear of External Threats Plays Roles: An Examination of Supervisors’ Trait Anger, Abusive Supervision, Subordinate Burnout and CCB.
