Listopad patří knírům, za vtipným vzhledem se ale skrývá vážné poselství. Movember upozorňuje na mužské zdraví, o kterém se mezi chlapy dodnes mlčí, a připomíná, že včasná prohlídka u lékaře může zachránit nejen život, ale také sebevědomí a intimitu.
Kdo v listopadu potká kamaráda s nově narostlým knírem, nemusí hned myslet na módní výstřelek. Nejspíš se totiž zapojil do Movemberu. Jméno akce vzniklo z anglických slov Moustache a November, česky tedy knír a listopad, a za celým tím pěstováním chloupků pod nosem je hodně vážná věc. Muži si knír nechávají narůst proto, aby dali najevo, že jim zdraví ostatních chlapů není lhostejné, a otevřeli diskuzi o tématech, která zůstávají stranou.
Celá akce se koná každý rok a jde jí hlavně o mužské zdraví. Nejvíce se mluví o rakovině prostaty a varlat, jenže stejně tak sem patří i psychické problémy, které s nemocí souvisejí. Kdo knír nosí, dává nemocným najevo, že na to nejsou sami. Ostatním zase připomíná, že by preventivní prohlídku u lékaře neměli odkládat. Během listopadu se tak knír stává nenápadným odznakem, který chlapi nosí přímo na obličeji.
Smyslem celé akce je změnit pohled na mužské zdraví, ale při Movemberu se kromě osvěty vybírají i prostředky na léčbu a výzkum. Vybrané peníze se přes mezinárodní organizaci Movember Foundation vracejí na transparentní konto nadačního fondu Muži proti rakovině. Konto je veřejné, takže pohyb peněz na něm může sledovat kdokoli.
Prostata patří k mužským pohlavním orgánům. Je schovaná pod močovým měchýřem a vzniká v ní tekutina tvořící část spermatu. Bohužel právě v prostatě se u českých mužů objevuje rakovina nejčastěji, když pomineme některé kožní nádory. Každý rok ji lékaři odhalí skoro u 8 000 mužů, tedy klidně u souseda odvedle nebo u kolegy z práce.
Před čtyřicítkou se rakovina prostaty objeví jen ojediněle a ani mezi čtyřicátníky není častá. Po padesátce jí ale přibývá a nejvíce případů mají lékaři u mužů kolem sedmdesáti. Ve velké míře přitom postihuje i muže v produktivním věku. Potíž je v tom, že nádor obvykle roste pomalu a nemusí se projevovat výraznými příznaky. Právě to je nejčastější důvod, proč se na nemoc přijde pozdě.
Pozor, rakovina a zvětšená prostata nejsou totéž. Zvětšená prostata je nezhoubná, i když s ní bývají nepříjemné potíže. Pokud jde o rakovinu, lékaři rozlišují čtyři hlavní stadia. V tom prvním je nádor ještě v počátku a drží se jen v prostatě, v tom posledním už se dostal mimo ni. Podle stadia pak lékaři vybírají léčbu, která konkrétnímu pacientovi nejvíce pomůže.
Rakovina pohlavních orgánů je pro muže velkým strašákem, přesto se o ní mezi nimi skoro nemluví. Výsledek je smutný, muži kvůli tomu umírají zbytečně mladí. Přitom čas a dobře zvolená léčba mohou zachránit život. Díky nim mají muži šanci uchovat si i intimní život, kontakt s okolím a sebevědomí. Vyplatí se proto jednou za čas najít chvilku a zajít k lékaři, i když se zrovna nic neděje.
Nádorová onemocnění ale nejsou jediným tématem Movemberu, stejně důležité jsou psychické potíže, které s nemocí souvisejí. U chlapů se pořád tak nějak čeká, že všechno zvládnou sami, a o tom, co je trápí, proto mluví jen těžko. Raději mávnou rukou a tváří se, že je všechno v pořádku. Smutné je, že sebevraždou umírá v Česku mnohem více mužů než žen, a není to nic nového. Už ve druhé polovině minulého století jich bylo nejméně dvakrát více, v posledních letech je to dokonce zhruba čtyřikrát více mužů než žen.
V letech 2020 až 2024 bylo nejvíce případů mezi muži ve druhé polovině čtyřicítky. Pokud se ale počet případů porovná s tím, kolik mužů v daném věku žije, nejhůře na tom jsou senioři nad osmdesát let. U dvacátníků zase sebevraždy tvoří více než čtvrtinu všech úmrtí. I proto stojí za to všímat si, jak se naši synové mají, i když už dávno dospěli. Dobrou zprávou je, že v tomhle století sebevražednost celkově klesá, a to ve většině věkových skupin.
Za každým případem je ale konkrétní muž, který někomu chybí. Proto je důležité, aby chlapi věděli, že o svých starostech mluvit mohou a že je někdo vyslechne. Někdy stačí obyčejná otázka, jak se má, položená ve správnou chvíli a s opravdovým zájmem. Pomoct může i parťák z práce, který se nebojí zeptat podruhé, když první odpověď zní, že nic není.
Pěstovat celý měsíc knír chce jen trochu trpělivosti. Jenže kvůli němu se může rozběhnout debata, ke které by jinak vůbec nedošlo. Stačí, aby se kolega u kávy zeptal, proč si ho kamarád nechal, a řeč se najednou stočí ke zdraví. Někdo se pak konečně objedná na prohlídku, jiný se třeba poprvé svěří s tím, co ho dlouho tíží. I kvůli takovým chvílím má smysl o mužském zdraví mluvit nahlas, a to klidně celý rok.
Zdroje: Autorský text, Nadační fond Muži proti rakovině, NZIP, ČSÚ
