Místo autoškoly v sedmnácti či osmnácti letech volí mladší ročníky raději alternativní způsoby dopravy. Dlouhodobé odkládání řidičského průkazu přitom přináší nečekaná bezpečnostní rizika na silnicích i sociální rozdíly mezi regiony.
Mít v osmnácti možnost sednout za volant auta bývala jasná věc, o které nebylo nutné diskutovat, tedy hlavně na vesnicích a v malých městech. Znamenalo to pro mladé svobodu, dospělost a také určitý styl. Dnešní mladá generace to ale vidí úplně jinak. Volant pro ně často nepředstavuje splněný sen a řidičák klidně odsouvají na neurčito. Vlastní auto zkrátka přestalo být symbolem prestiže. Místo toho se na silnicích objevují úplně nové návyky.
Udělat si dneska autoškolu zkrátka leze do peněz. Kurz stojí desítky tisíc a tím finanční kolotoč teprve začíná. Mladí řidiči totiž u pojišťoven platí dražší povinné ručení, protože spadají do nejrizikovější skupiny, čemuž se nelze divit, protože vyjezdit se trvá, a to mají pojišťovny velmi důkladně spočítané. Když k tomu připočtete drahý benzin i údržbu auta, vyjde z toho pro mnohé výsledek, který se do rozpočtu nevejde. Získat a udržet vůz bez štědré podpory rodiny je dneska téměř nemožné. Buď sypete peníze do oprav, nebo do servisu, i když nejezdíte často.
Změna nepřišla jenom s penězi, ale i s tím, jak mladé ročníky tráví volný čas. Dřív se muselo za kamarády dojet autem na diskotéku nebo k benzínce, dneska se parta schází na Discordu, sociálních sítích nebo u online her. Fyzické dojíždění zkrátka ztratilo svůj dřívější význam. Když se k tomu připočte narůstající strach z přeplněných silnic a agresivního městského provozu, není se co divit, že se dospívajícím do řízení vůbec nechce. Úzkost za volantem je dnes mnohem běžnější věc než před deseti lety.
Ani nová možnost sednout za volant už v sedmnácti letech s doprovodem rodiče tento trend nezastavila. Záměr byl přitom skvělý, tedy vyjezdit se v klidu pod dohledem někoho zkušeného z rodiny. Jenže ani tenhle systém nevyřeší vysoké náklady na kurz. Spousta mladých navíc parťáka na sedadlo spolujezdce jednoduše nemá. Raději tedy čekají, až dokončí školu a začnou sami vydělávat.
Když si někdo udělá řidičák až někde kolem pětadvacítky, bývá to na silnici znát. Chybí mu přirozená jistota i možnost poradit se v začátcích s mámou nebo tátou. Vzniká tak paradox staršího začátečníka. Společnost od něj očekává rozvahu, ale on zmatkuje na křižovatce úplně stejně jako čerstvý absolvent střední školy. Bohužel ani vylepené Z na autě situaci často nepomůže.
Nejhorší scénář ale nastává ve chvíli, kdy sice zkoušky složíte, ale pak roky nesednete za volant. Získané návyky se rychle vypaří a pozdější návrat do ostrého provozu přináší zbytečné zmatky a stres. Řešením sice bývají kondiční jízdy v autoškole, jenže ty znamenají další peníze vytažené z kapsy.
Obrovský rozdíl dělá to, kde vlastně žijete. Ve velkých městech vás do řízení nic netlačí, protože všude dojedete tramvají, vlakem, na sdíleném kole nebo využitím carsharingu. Na vesnici ale chybějící auto znamená obrovskou čáru přes rozpočet. Autobus tam jede párkrát za den, takže bez řidičáku se těžko dostanete do školy, na brigádu i za zábavou. Rozdíly mezi městem a venkovem se tak dál rozevírají, hlavně v pohraničí je život bez auta extrémně náročný.
Auto už prostě nepatří k povinné výbavě každého čerstvě dospělého člověka. Společnost si na tenhle fakt musí zvyknout a nabídnout rozumné alternativy. Základem je funkční veřejná doprava, carsharing, bezpečnější cesty pro cyklisty a moderní styl výuky v autoškolách, který dokáže mladé zbavit strachu z hustého provozu. Bezpečnost na silnicích totiž nezáleží na tom, v kolika letech dostanete řidičák do ruky, ale jak ohleduplně se pak chováte k ostatním.
Zdroje: Autorský text, studie: Wu, J. S. (2026). Driving Delayed: Transportation Planning and Public Health Perspectives on Adolescent Safe Mobility. Transportation Research Interdisciplinary Perspectives, Policie ČR
