Kortizol u žen pracuje tiše a dlouhodobě. Věda ho spojuje s nízkou porodní hmotností novorozenců, poporodní depresí i narušenou plodností. Překvapivé přitom je, že ho nespouštějí nejčastěji velká traumata, ale každodenní omezování jídla.
Ráno si stoupnete před lednici a v duchu se spustí dialog, který vás nutí přemýšlet nad tím, jestli vůbec máte jíst, ať se zase na váze neobjeví kila navíc. Sladký jogurt, šunka na chleba, nebo snad vločky? Po pár minutách to vzdáte, dáte si jen ranní kafe a jdete do práce.
Jenže to rozhodování před lednicí, které trvalo sotva pět minut, zanechalo v těle stopu. Hormon stresu totiž nepotřebuje velký životní problém, aby se probudil, stačí mu tohle každodenní napětí kolem jídla, chronická únava nebo těhotenský tlak. Pracuje potichu roky, než se ozve způsobem, který nečekáte.
Dvě nezávislá sledování mapovala jeho vliv na ženské tělo ze dvou úplně různých stran, přičemž jedno sledovalo těhotné ženy v Indii a druhé mladé studentky v Kanadě. Závěry se potkaly tam, kde to nikdo nečekal.
Těhotenství samo o sobě hladinu hormonu zvyšuje, což je normální a tělo to tak potřebuje. Jenže když kortizol vyšplhá nad 17,66 μg/l a drží se tam, miminko to pocítí jako první. Více než dvě stě těhotných žen z indického Bengalúru to potvrdilo na vlastní kůži. Riziko nízké porodní hmotnosti se u nich více než zdvojnásobilo. Kortizol může zužovat cévy v děloze, takže k rostoucímu miminku proudí méně krve, méně živin a méně kyslíku, než potřebuje pro zdravý růst.
Řada žen si po porodu vyčítá, že to nezvládá, protože ostatní ženy to přece také daly a ony se jen trápí nad šálkem vystydlé kávy. Jenže poporodní deprese není o síle nebo slabosti, má biologický spouštěč, který začíná ještě v těhotenství. , to alespoň ukázal bengalúrský výzkum na více než dvou stech ženách.
Stojí za tím jednoduchá věc. Kortizol během těhotenství z velké části produkuje placenta, a jakmile po porodu zmizí, hladina hormonu se spadne dolů. Tělo se z toho vzpamatovává pomalu a přicházejí únava, apatie, přespávání, změny chuti k jídlu a pocit, že nic nedává smysl. Poporodní deprese tedy nezačíná porodem, ale mnohem dřív, v těle ženy, která se celé těhotenství potýkala se stresem.
Zpátky k té ranní lednici. Možná si říkáte, že přece nejste ve stresu, jen se snažíte jíst rozumně, jenže tělo mezi tím nerozlišuje tak snadno. Kanadské výzkumnice sledovaly 62 zdravých žen kolem dvaceti dvou let a výsledek byl jednoznačný. Ženy, které pečlivě hlídaly každé sousto, měly prokazatelně vyšší hladinu hormonu v moči za celý den, a to bez ohledu na to, kolik toho snědly nebo jak moc cvičily. Tělo bere neustálé rozhodování o tom, co smím a co ne, jako zátěž podobnou fyzické hrozbě. Nemusíte hladovět, stačí o jídle pořád přemýšlet.
Dlouhodobě zvýšená hladina tohoto hormonu se nezastaví u nálady nebo váhy, ale dostane se až k reprodukčnímu systému. Tlumí totiž signály, které řídí ovulaci, a výsledkem jsou nepravidelné nebo zkrácené cykly, měsíce bez ovulace nebo potíže s otěhotněním, jejichž příčinu gynekolog hledá dlouho.
Přitom nejde o ženy s poruchami příjmu potravy. Kanadské sledování doložilo více ovulačních poruch u zdravých žen s normální váhou, které si jen pečlivěji hlídaly, co jedí. Hranice mezi zdravou životosprávou a tím, co tělo tiše vyčerpává, je tenčí, než většina z nás čeká.
Stresový hormon reaguje na změny v každodenním životě rychle, ale ne vždy nutně potřebujete lékařský zásah. Pomoci může už to, když trochu uvolníte kontrolu nad jídlem, dopřejete si pravidelný spánek nebo si prostě víc popovídáte s někým blízkým.
Je to jako když vám vaše léty zkušená obvodní lékařka na všechno říká, že se musíte hýbat, spát a kvalitně jíst. Je to zaříkávadlo na vše, i na kortizol. V těhotenství navíc platí, že pokud se necítíte dobře psychicky, tak se nestyďte to probrat s lékařem.
Hormon stresu nepotřebujete ze života vymazat, tělo ho skutečně potřebuje. Problém přijde až ve chvíli, kdy se jeho hladina drží vysoko příliš dlouho a vy to přičítáte únavě, špatnému dni nebo prostě sobě. Tělo mezitím posílá zprávy přes cyklus, náladu i miminko. Stačí je začít řešit dřív, než se nahromadí.
Zdroje: Autorský text, studie: McLean, J. A., Barr, S. I., & Prior, J. C. (2001). Cognitive dietary restraint is associated with higher urinary cortisol excretion in healthy premenopausal women; studie: Shriyan, P., Sudhir, P., van Schayck, O. C. P., & Babu, G. R. (2023). Association of high cortisol levels in pregnancy and altered fetal growth: Results from the MAASTHI, a prospective cohort study, Bengaluru.
