Britská studie z roku 2023 sledovala 411 dětí a jejich rodiče v období lockdownu. Výzkumníky zajímalo, co rodinám pomáhá zvládat nejistotu. Odpověď se týkala obyčejných denních zvyklostí, které děláme běžně, ale netušíme, jak nám pomáhají.
Pandemie ovlivnila život úplně každého. Někomu zasáhla do běžných dnů víc, někomu méně. Věci, které byly dřív naprostou samozřejmostí, najednou zmizely ze dne na den. Kadeřnictví, oblíbená restaurace, večeře s přáteli, to vše bylo nedostupné.
Kdo měl to štěstí a mohl chodit fyzicky do práce, považoval to za výhru. Doma zůstávalo všechno ostatní vzhůru nohama. Práce, škola, vaření, spaní, všechno se odehrávalo na jednom místě a v jednom čase. V tomhle rozvráceném prostředí hledala spousta domácností něco, co by je drželo při zemi. Podle nové studie šlo o věc překvapivě jednoduchou.
V březnu 2020 zavřela Velká Británie školy a uzavřela domácnosti do lockdownu. Vědci z University of Bristol se rozhodli zjistit, jak to celé rodiny zvládají psychicky. Využili k tomu dlouhodobý výzkum ALSPAC, do kterého se zapojilo 289 rodičů s daty o 411 dětech. Dotazníky vyplňovali na přelomu května a června 2020, tedy v nejtužší fázi prvních omezení.
Vědci chtěli zjistit, zda si rodiče zachovali podobný denní režim jako před lockdownem, hlavně co se týče jídla a usínání. Odpovědi rozdělili do tří skupin. Desetina rodin uvedla, že rutinu nedodržela vůbec. Téměř polovina ji dodržovala jen částečně a stejný podíl zůstal u svého běžného režimu z velké části nebo úplně.
Právě rodiny, které si zachovaly svůj běžný rytmus dne, měly podle dat výrazně klidnější děti. Lepší spaní, méně hádek a menší výbuchy vzteku kvůli drobnostem. U rodin, které držely režim jen „trochu”, se rozdíl příliš neprojevil. Platí tedy jednoduché pravidlo.
Něco podobného platilo i pro samotné rodiče. Vědci jim dali dotazník, který se běžně používá ke zjištění úzkosti. Ti, kteří si zachovali svůj režim, na tom byli psychicky mnohem lépe než ti, kteří ho úplně pustili. Podle autorů studie šlo o rozdíl, jaký jinak přináší až psychoterapie.
Zajímavou roli sehráli i rodiče v nezbytných profesích, tedy ti, kteří kvůli své práci nadále chodili mimo domov. Jejich děti mohly v omezeném režimu navštěvovat školu nebo školku i během lockdownu. Tyto děti vykazovaly méně emočních a behaviorálních potíží než děti rodičů, kteří zůstávali doma. Souvislost tu tedy je, byť autoři upozorňují, že nejde o tak silný efekt jako u samotné rutiny.
Výzkum z Bristolu nepotvrzuje, co bylo příčinou a co následkem. Je možné, že rutina pomáhala dětem i rodičům zvládat stres lépe, a stejně tak je možné, že klidnější rodiče snáz rutinu udrželi. Ať tak nebo tak, vzkaz pro běžný život zůstává stejný. Pevné večeře, ustálené usínání nebo jen pravidelný rytmus dne mohou být malou kotvou i v období, kdy se kolem nás hroutí mnohem víc než jen plány na víkend.
Zdroje: Autorský text, studie: Lees, V., Hay, R., Bould, H., Kwong, A. S. F., Major-Smith, D., Kounali, D., & Pearson, R. M. (2023). The impact of routines on emotional and behavioural difficulties in children and on parental anxiety during COVID-19.
