Jaro je v plném proudu a pole se postupně zbarvují do různých barev. Aktuálně láká davy jetel inkarnát, jehož rudá je prostě okouzlující. Jenže rok co rok sleduji, jak fotografové a davy pole ničí. Jak se vyfotit tak, aby po vás nezbyly oči pro pláč?
Jetel inkarnát zemědělci vysévají jako pícninu nebo meziplodinu, včelaři ho zbožňují pro nektar a pyl. A fotografové? Ti ho milují pro tu sytě rudou barvu, která se v jarní krajině nedá přehlédnout. Jenže právě tahle okouzlující barva každý rok spustí kolotoč, který farmáře bolí víc než sucho.
Každý rok vidím na sociálních sítích stejný příběh. Fotograf vytipuje pole, udělá si reklamu a pak tam žene rodiny na focení. Výsledkem je zválená plodina a zničené pole. Byla jsem svědkem i horší varianty, někdo zajel do pole autem, aby miláček vynikl v záplavě rudé. Bohužel takovým lidem nic nevysvětlíte.
Pole ale není kulisa ani ateliér zdarma. Patří někomu, kdo na něm živí sebe i rodinu. Vždy se to snažím diskutovat s kolegy fotografy a argument mám jednoduchý. Stáhnu to na to, jestli by se jim líbilo, kdyby se někdo bez dovolení šel fotit na jejich záhony na zahradě, zválel květiny, inkasoval od lidí peníze a pak odešel pryč. Záhon je zničený, ale pár rodin má své vytoužené fotky. Musím uznat, že zpravidla se všichni čertí. Nechtějí přiznat, že je to přesně totéž. Argument, že pole má být za plotem, je směšný a hlavně nereálný.
Neexistuje pole, kde by nebyly vyjeté koleje od traktoru. Jsou tam vždy, stačí je najít. Pokud chcete být obklopeni jetelem a mít na snímku tu rudou barvu kolem sebe, koleje jsou jediná cesta, jak to udělat bez ničení.
Navíc vám dají zajímavou perspektivu. Koleje vedou do záběru, oko diváka přirozeně sleduje jejich směr a snímek dostane rozměr, který byste uprostřed pole stěží našli. Nebo když , tak vás vyfotí tak, že nebude poznat, že stojíte v koleji. Vše je jen o zručnosti dotyčného fotografa. Zkuste se sehnout, podívat se podél kolejí k horizontu a stisknout spoušť. Výsledek bývá překvapivě lepší.
Spousta z nás si myslí, že hezká fotka vyžaduje stát přímo v poli. Ve skutečnosti stačí najít chytré místo před ním. Kde vychází nebo zapadá slunce, co je za polem v pozadí, jestli tam není kopec, strom nebo obzor, který záběr uzavře.
Dobré světlo a čisté pozadí udělají pro snímek víc než to, jestli stojíte uvnitř, nebo vně. Ráno a podvečer je světlo měkké, rudá barva jetele v něm doslova plane. V poledním ostrém světle vypadají snímky ploše a barva ztrácí hloubku.
U slunečnicových polí to vidím každé léto. Část návštěvnic se rozhodne utrhnout slunečnici a fotit se s ní v ruce. Prosím, nedělejte to. U jetele je situace stejná, trhání nic nepřidá a zemědělce to bolí.
Dobrý fotograf vás vyfotí hezky i bez ničení. Najde vhodné místo, vymyslí kompozici tak, aby to ladilo, a výsledek bude lepší než snímek z rozšlapaného pole. Koukejte se, užijte si to a pak jeďte dál.
Tohle je podle mě to nejhorší, co pro pole a jeho majitele můžete udělat. Sdílení přesné polohy na sítích přiláká masu, které může být úplně jedno, jak to s polem dopadne. Fotku pořídí a odejde. Co po ní zbyde, to zemědělec pak vidí z kabiny traktoru.
Berte to jako houbaři. Řeknete svému nejlepšímu příteli, kde máte nejlepší místo na hřiby? Většina z nás ne. U pole to platí stejně. Radujte se z nálezu sami, fotku klidně sdílejte, ale polohu nezmiňujte.
Jetel inkarnát je součást fungující krajiny, ne jen hezká dekorace pro sociální sítě. Zemědělci ho pěstují proto, že obohacuje půdu a poskytuje kvalitní krmivo, včelaři si ho cení jako vydatný zdroj nektaru i pylu. Všechno to dohromady tvoří krajinu, která vypadá přesně tak, jak ji chcete fotit.
Příště, když zastavíte u rudého pole, chvilku se zastavte i v hlavě. Najděte koleje, zkontrolujte světlo, podívejte se za pole. Polohu si nechte pro sebe. Výsledná fotka bude stejně dobrá, zemědělec bude mít úrodu a vy budete mít čisté svědomí.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie
