Rozhodnutí, kam se po mateřské vrátit, vypadá jako pouhá formalita. Přitom nastartuje mzdovou dráhu na celé roky dopředu. Ženy, které vymění zaměstnavatele, končí výše než ty, které se vrátí na staré místo. Rozhoduje výše platu před porodem i to, jak doma pomáhá partner.
Konec rodičovské se blíží a před matkou stojí volba, která vypadá nevinně. Vrátit se na staré místo, kde ji znají a drží jí ho ze zákona, nebo zkusit něco nového. Většina žen sáhne po jistotě a nastoupí tam, odkud odešla na mateřskou. Právě tahle bezpečná volba je přitom dle studie nejdražší. Návrat z mateřské do práce totiž rozhoduje o výplatě na řadu let dopředu a rozdíl mezi oběma cestami se počítá v procentech i tisících.
Rakouská data ukazují sílu jednoho okamžiku. Matky mění zaměstnavatele během dvou let po porodu o zhruba osm procentních bodů častěji než srovnatelné bezdětné ženy. Jejich ochota odejít je tím pádem zhruba dvojnásobná. Narození dítěte funguje jako spouštěč, který donutí přehodnotit, kde a za kolik vlastně pracovat.
Zhruba dvě třetiny matek se vrátí do zaměstnání ještě během dvouleté rodičovské. Velká část z nich zamíří zpět ke starému zaměstnavateli, protože nabízí známé prostředí a jisté místo. Ta jistota má ovšem svou cenu. Ženy, které odejdou jinam, vydělávají po návratu prokazatelně víc než ty, co zůstanou věrné původní firmě.
Zisk z odchodu se ale netýká všech stejně. Výrazně profitují matky v horní části mzdové škály, tedy ženy, které měly vyšší plat už před porodem. U nich odchod do nové firmy zvedá příjem při návratu zhruba o čtyři až sedm procent. Konkrétně jde o matky nad hranicí zhruba šedesáti eur denního výdělku, což odpovídá nejlépe placené pětině žen.
U matek s nižšími a středními příjmy se odchod v penězích neprojeví. Důvod nespočívá v jejich schopnostech ani nasazení. Ženy na spodní části škály mívají slabší pracovní kontakty, a tím i horší přístup k informacím o volných místech. a doporučí nového uchazeče firmě, která by o něm jinak nevěděla.
Rozhodnutí odejít se neprojeví jen v prvním roce. Jeho dopad se táhne dlouho poté, co si matka na nové místo dávno zvykla. Ženy, které vymění zaměstnavatele krátce po porodu, mají vyšší příjem ještě jedenáct až patnáct let od návratu.
Tenhle dlouhodobý nárůst dosahuje zhruba deseti procent oproti situaci, kdy by zůstaly na starém místě. Prvotní krok tak funguje jako výhybka. Matka nasedne na jinou příjmovou dráhu a jede po ní roky, i když později třeba změní práci znovu. Brzká změna po porodu se ukazuje jako účinnější než pozdější odchod ve chvíli, kdy je dítě větší.
Za lepším platem stojí hlavně to, kam ženy zamíří. Matky, které si polepší, přecházejí do rychleji rostoucích firem. Na vrcholu mzdové škály jde o podniky, které během sledovaného období zvýšily počet zaměstnanců skoro o polovinu a nábor žen o pětatřicet procent. Rychle rostoucí firmy bývají úspěšnější a nabízejí vyšší celoživotní výdělek.
Vedle růstu hraje roli i férovější prostředí. Ženy z horní části škály míří do firem s menším platovým rozdílem mezi muži a ženami, hlavně mezi nově přijatými. Za takovou příležitostí jsou ochotné i dál dojíždět. Nejvýše postavené matky prodlužují dobu na cestě do práce zhruba o čtvrtinu, tedy asi o pět minut denně. Vyšší výdělek jim to bohatě vynahradí.
Peníze nejsou jedinou proměnnou téhle rovnice. Zásadní roli hraje zázemí doma. Ženy, které si odchodem nejvíc polepší, dostávají od partnera výrazně víc pomoci s péčí o dítě. Bez téhle podpory by na lepší, ale náročnější místo často vůbec nemohly nastoupit.
Zajímavé je, co se přitom děje s jejich partnery. Muži žen, které nejvíc získávají, sami častěji mění zaměstnavatele. Na vrcholu škály jde skoro o dvacet procentních bodů oproti partnerům žen, které zůstaly na starém místě. Nutnost zvyknout si na nové pracoviště patrně dělá tyhle muže vnímavějšími k domácímu provozu a péči o dítě.
Dostupnost jeslí přitom rozdíly ve mzdách nevysvětluje. Rozhoduje neformální pomoc v rodině, hlavně od partnera, méně už od prarodičů. Právě rozdělení péče doma se ukazuje jako podmínka toho, aby matka dokázala využít lepší nabídku.
Návrat do práce po dítěti není administrativní úkon, ale kariérní rozcestník s dlouhým dosahem. Volba mezi starým místem a novou firmou určuje příjem na dlouhé roky a u výše postavených žen dokáže citelně zúžit i platový rozdíl v domácnosti. Na vrcholu škály se tenhle rozdíl mezi partnery smrskne zhruba o osmadvacet procentních bodů.
Cesta nahoru ovšem není otevřená pro každou stejně. Ženy s nižšími příjmy narážejí na horší přístup k informacím a na vyšší náklady spojené se změnou. Partner, který převezme část péče, a dobré tipy na volná místa dělají obrovský rozdíl. Kdo tyhle dvě věci má, může konec rodičovské proměnit v odrazový můstek, ne v návrat do zajetých kolejí.
Zdroje: Autorský text, studie: Laffers, L., & Schmidpeter, B. (2025). Mothers’ Jobs after Childbirth and the Impact on Earnings. Working paper.
