Spousta párů přežije rodinné krize, finanční problémy i roky bez jiskry. Nevěra je ale jiná kapitola, která zasáhne tím nejhorším způsobem. Co partnery skutečně žene k podvádění? Odpověď překvapila samotné vědce, kteří se nevěře věnovali důkladně.
Nezačíná to v hotelovém pokoji. Ani na pracovní večeři s otevřenou lahví vína. Zrada většinou přichází z ticha obyčejného večera, kdy jeden z partnerů sedí vedle toho druhého a cítí se úplně sám. Rozsáhlá studie zaměřená na příčiny podvádění tohle ticho zachytila a výsledky jsou překvapivě střízlivé. Velké vášně ani filmové zápletky v tom nehrají roli. Jen nahromaděné pocity, které nikdo nevyslovil.
Přitom nejde o okrajový jev. Mimovztahový poměr zasáhne přibližně každé čtvrté manželství. To není číslo z novinového titulku, to je reálná pravděpodobnost, která se týká párů ve vašem okolí.
Podvádějí jen slabí, bezcharakterní partneři s volnou morálkou. Tahle představa je pohodlná omluva, ale bohužel je nepřesná. Za přešlapem stojí vzdělání, výše příjmu i pracovní prostředí častěji, než by většina z nás čekala. Vzdělanější a finančně zajištěnější partneři podvádějí statisticky více, pravděpodobně proto, že se pohybují v prostředí plném příležitostí a každodenních kontaktů.
Zhruba polovina těch, kteří někdy zradili, poznala svého tajného partnera přímo na pracovišti. Společné projekty, sdílená frustrace, pozdní přesčasy. Blízkost tam roste pomalu a nenápadně, dlouho předtím, než si ji kdokoli přizná.
Za zradou nestojí jeden univerzální impuls. Opakují se ale situace, které jsou napříč vztahy překvapivě podobné. Partneři uváděli touhu po sexuální rozmanitosti, pocit citového zanedbávání, nízký závazek ke vztahu, hněv vůči partnerovi, potřebu vlastního prostoru a volnosti, situační faktory jako stres nebo alkohol, nenaplněnou touhu po blízkosti a zájem o více sexuálních partnerů obecně.
Zvlášť zajímavá je skupina těch, kteří podváděli kvůli citovému hladu. Nehledali dobrodružství na jednu noc. Hledali někoho, kdo je vyslechne, pochopí a zůstane. S tajným partnerem si říkali „miluji tě“, chodili spolu na veřejnosti, budovali paralelní život. Byla to náhrada za to, co doma chybělo.
Historicky podváděli muži častěji. Novější data ale ukazují, že se propast zmenšuje. Ženy tráví víc času v pracovním prostředí, mají podobné příležitosti a podobné motivace. Genderový rozdíl pomalu mizí.
Osobnost hraje překvapivě velkou roli. Emocionálně nestabilní partneři, ti se sklonem k impulzivnímu chování a s nízkou mírou svědomitosti, podvádějí statisticky častěji. Partneři, kteří vyrůstali v rodinách, kde se podvádělo, nesou tento vzorec dál mnohem pravděpodobněji než ostatní.
Silným ochranným faktorem zůstává víra. Věřící partneři zrazují méně, a to nejen proto, že berou manželství jako závazek přesahující oba partnery, ale také proto, že jsou součástí komunity, která tajné vztahy jasně odmítá.
Nízká spokojenost ve vztahu patří mezi nejspolehlivější signály blížící se krize. Přidá-li se k ní pocit, že svazek vlastně nikoho moc nezavazuje, situace se stává křehkou. Páry, které spolu žily před svatbou, vykazují vyšší míru podvádění než ty, které se nastěhovaly až po sňatku. Proč, na to zatím nikdo nedal jednoznačnou odpověď.
Ženy nejčastěji hledají náhradu tehdy, když jsou ve vztahu nespokojené nebo když cítí sexuální nesoulad s partnerem. U mužů rozhoduje spíš míra vzrušivosti a obecná otevřenost k rizikovému chování. Cesty se liší, cíl bývá stejný.
Digitální svět podvádění nevynalezl. Dal mu ale nástroje, o kterých se předchozím generacím nesnilo. Až třetina uživatelů internetu ho využívá k sexuálním účelům a až dvě třetiny z nich přenesou online kontakt do fyzického světa.
Sociální sítě tomu daly korunu. Flirtování přes přímé zprávy nebo tajné konverzace bolí partnery stejně, jako kdyby je načapali in flagranti. Hranice intimity se posunuly, bolest z překročení zůstala stejná.
Podvádění není jen selhání jednoho z partnerů. Je to zlom, který přepíše celý dosavadní příběh vztahu a zpochybní všechno, co bylo. Sebedůvěra, pocit bezpečí, schopnost důvěřovat. To všechno vezme s sebou. Ženy, které zažily hrozbu poměru nebo rozpadu vztahu, byly šestkrát častěji diagnostikovány s těžkou depresí než ty, které nic takového nezažily.
Rozumět tomu, proč k nevěře dochází, není způsob, jak ji omluvit. Je to způsob, jak ji pochopit dřív, než přijde. Pro ty, kteří ji už prožili, je to první krok k tomu, aby se zorientovali v tom, co zbylo.
Zdroje: Autorský text, studie: Rokach, A., & Chan, S. H. (2023). Love and infidelity: Causes and consequences.
