Aktuální pohled na rodinné finance v České republice odkrývá hlubokou proměnu partnerských zvyklostí. Stále častěji totiž volíme oddělené účty, což ukazuje na silnou touhu po autonomii, která u starších generací ustupovala modelu společného hospodaření.
Peníze v partnerském životě představují víc než jen obyčejné prostředky k placení nájmu. Skrze společný rozpočet nevědomky vyjadřujeme vzájemnou důvěru, sdílíme životní plány a definujeme křehké hranice osobní svobody. Tradiční slučování příjmů už není tak trendy, jako tomu bylo kdysi. Společné účty u mladší generace uvidíte zřídka. Moderní domácnosti, které volí oddělené účty, hledají novou a rozumnou rovnováhu.
Spousta z nás dnes vnímá finanční nezávislost jako naprostý základ zdravého vztahu. Možná jste i vy na jaře viděli průzkum společnosti XTB, ze kterého vyplývá, že oddělené účty dnes v České republice využívá 45 % nesezdaných i sezdaných párů. Tento trend jasně ukazuje, že snaha o zachování vlastní identity často poráží dříve zažité zvyky. Hybridní model vyhovuje 46 % partnerů ve věku od 18 do 26 let a 43 % partnerů ve věku od 27 do 35 let.
S přibývajícím věkem se však finanční preference dramaticky mění. U nejstarší skupiny od 54 do 65 let společný rozpočet vyhledává 31 % partnerů. Samostatné hospodaření pak zažívá vrchol u generace od 45 do 53 let s 51 procenty. V praxi to potom často vypadá tak, že partneři spolu sice sdílí jednu střechu, ale jejich bankovní identity zůstávají přísně oddělené.
Letošní tuzemský výzkum odhalil, že téměř pětina partnerů disponuje tajnou finanční rezervou. Řada lidí popisuje tyto skryté fondy jako nutná zadní vrátka pro případ nečekané nouze. Chování dvojic v rizikovém prostředí zkoumala také studie, v níž vědci sledovali, jak se mění naše ochota riskovat s penězi toho druhého.
Pokud utrácíme společné peníze, chováme se mnohem opatrněji než s vlastní hotovostí. Strach z odpovědnosti za případný neúspěch funguje jako velmi silná brzda při investování. Raději se předem vzdáme možnosti zajímavého finančního zisku, než abychom pak museli doma složitě vysvětlovat případnou finanční ztrátu.
V chodu českých domácností stále přetrvávají tradiční schémata. Ženy obvykle obstarávají každodenní nákupy potravin a drogerie, zatímco o velkých společných výdajích rozhodují partneři společně. Rozdělení rolí tak zůstává pevné i v momentech, kdy se navenek tváříme jako nezávislí jedinci.
Studie navíc ukázala, že muži významně častěji vyžadují osobní autonomii a autoritu zároveň. Rádi kontrolují výhradně vlastní peněženku, ale současně chtějí mít vliv na utrácení svého protějšku. Ženy vykazovaly mnohem nižší touhu rozhodovat za druhé, což ovšem nepramenilo z nedostatku sebevědomí, ale z obavy, že partnerovi způsobí ztrátu. Lidé s vysokou mírou empatie a ohleduplnosti si dokonce aktivně připláceli za to, aby za partnera rozhodovat nemuseli, a pokud k tomu byli donuceni, projevoval se u nich takzvaný posun k opatrnosti, kdy jménem partnera investovali mnohem bezpečněji než sami za sebe.
Ve finále je to čistě věc každého jednotlivého páru. Vůbec nezáleží na tom, co říkají statistiky nebo jak hospodaří lidé v okolí, pokud zvolený systém vyhovuje oběma partnerům. Zásadní problém nastává pouze v momentě, kdy se vytratí rovnocennost a jeden z dvojice se dostane do ponižující pozice, kdy musí toho druhého prosit o vlastní vydělané peníze. Pokud se partneři takové finanční pasti dokážou vyhnout, je úplně jedno, jestli mají peníze na jedné hromadě, nebo si přísně hlídají vlastní bankovní konta.
Zdroje: Autorský text, Český rozhlas, studie: Ertac, S., Gumren, M., & Gurdal, M. Y. (2020). Demand for Decision Autonomy and the Desire to Avoid Responsibility in Risky Environments: Experimental Evidence. Journal of Economic Psychology.
