Sevře jí ruku, otře jí čelo hadříkem a mezi stahy jí polohlasem opakuje, že to zvládá skvěle. Nedělá nic zázračného, a přesto se právě teď už rozhoduje, jestli si maminka odnese ze sálu vzpomínku, ke které se bude ráda vracet, nebo ránu, která se hojí těžko.
Porodní sál není místo pro velká gesta. Rozhoduje se tu v maličkostech, v doteku dlaně a v hlase, který zůstává klidný, i když se všechno kolem zrychluje a mnohdy i dramatizuje. Partner u porodu působí navenek skoro jako kulisa, někdo, kdo drží tašku a trpělivě čeká. Rozsáhlý výzkum z univerzity v Bonnu z roku 2023 ale ukazuje, že jeho role sahá mnohem hlouběji, než se dlouho soudilo. Vědecký tým sledoval stovky párů i stovky rodiček a hledal odpověď na otázku, kterou spousta z nás bere jako danou. Nakolik záleží na tom, kdo u porodu stojí po našem boku.
Na jaře roku 2020 dolehla pandemie i do porodních sálů. Německé porodnice tehdy vyřazovaly partnery z porodu, aby snížily riziko nákazy, a rodičky zůstávaly ve chvíli největšího vypětí samy. Bonnští výzkumníci téhle situace využili jako nechtěného přirozeného experimentu. Oslovili 980 maminek, které rodily během prvního lockdownu mezi polovinou března a začátkem dubna.
Partnera po celou dobu mělo vedle sebe jen 51 procent z nich, dalších 41,5 procenta ho vidělo pouze část porodu a 7,4 procenta rodilo bez něj úplně. Stejným obdobím si prošly i české rodiny, partneři k porodu nesměli a hodně z nich to neslo těžce a s lítostí.
Zjištění, které z dat vyplynulo, překvapilo i samotný tým. Nerozhodovalo, jak pevný, vřelý nebo spokojený vztah spolu pár měl. Rozhodovalo, jestli partner zůstal u porodu nepřetržitě od začátku až do konce. Právě nepřerušená přítomnost souvisela s vyšší šancí na porod bez zbytečných zásahů, tedy bez indukce, epidurálu nebo řezu. Podstatné je, že tenhle vliv platil nezávisle na kvalitě vztahu.
Vysvětlení nabízí starší pokus, na který se autoři odvolávají. Tělesná blízkost druhého těsně před zátěží tlumí stresovou reakci, snižuje hladinu stresového hormonu i tep, znovu bez ohledu na to, jak si dvojice rozumí. Účinek tak nese spíš samotná fyzická přítomnost než hloubka vztahu.
Mezi dvojím způsobem přítomnosti se ukázal důležitý rozdíl. Když partner dorazil jen na chvíli, na samotnou porodní fázi, jeho vliv na hladší průběh porodu se vytratil. Pomohl sice prožitku, ale nižší počet zásahů souvisel výhradně s tím, když u rodičky vydržel celou dobu. Bonnská data k tomu přidávají ještě jeden údaj. Ze všech přítomných, sester i lékařů, hodnotily rodičky jako nejsilnější oporu právě svého partnera. Zaskočit na sál na pár minut proto není totéž co být oporou od prvních stahů až po narození dítěte.
Nejcitelněji chyběla trvalá přítomnost těm rodičkám, které se už před porodem cítily špatně a bály se, že to budou muset zvládnout samy. U nich se nepřítomnost partnera propsala do porodního zážitku nejvýrazněji.
Za dveřmi porodnice se ale pravidla mění. V prvních týdnech s novorozencem už tolik nezáleží na tom, kdo stál u porodu, ale na tom, jak spolu dvojice zvládá nový režim. Tady se ukázalo, že vyšší kvalita vztahu předpovídá lepší duševní pohodu matky i otce v tomhle vyčerpávajícím období. Únava, přerušovaný spánek a hledání nových rolí prověří i sehrané páry.
Obě roviny přitom míří ke stejnému závěru. Přítomná opora u porodu i pár, který drží pohromadě doma, se posouvají z kategorie příjemného bonusu mezi skutečné zdroje síly. Partner, který u porodu zůstane od začátku do konce a doma přiloží ruku k dílu, dává rodičce oporu, kterou si nese ještě dlouho po návratu domů.
Zdroje: Autorský text, studie: Hoffmann, L., Hilger, N., Riolino, E., Lenz, A., & Banse, R. (2023). Partner Support and Relationship Quality as Potential Resources for Childbirth and the Transition to Parenthood. BMC Pregnancy and Childbirth.
