Na české obloze se každý rok odehrají desítky bouřek a každá nese riziko přímého zásahu bleskem. Přitom pravidlo, které venku zachraňuje životy, je překvapivě prosté. Jmenuje se 30 na 30, v Česku ho zná málokdo, a přitom stojí za zapamatování.

Bylo normální letní odpoledne, obloha krásně modrá bez jediného mráčku. Pak přišel první záblesk, vzdálený, skoro neškodně vypadající. Spousta z nás by v tu chvíli zabalila deku, počítala do deseti a říkala si, to ještě nic není, to přejde. Jenže blesk si vybírá místo sám a na rozmyšlenou moc času nedává.

Stačí si vzpomenout na rok 2020, kdy čeští hasiči vyjížděli ke 43 požárům, za kterými stál přímý zásah bleskem. Škody tehdy přesáhly osm milionů korun. To mluvíme jen o budovách, zásahy osob venku jsou jiná kapitola.

Pravidlo 30 na 30 funguje ve dvou krocích

Jakmile uvidíte blesk, začněte počítat vteřiny. Pokud do třiceti uslyšíte hrom, bouřka je nebezpečně blízko a je čas hledat úkryt. Třicet vteřin odpovídá vzdálenosti zhruba deseti kilometrů, což je hranice, pod kterou riziko výrazně roste.

Druhá část bývá méně intuitivní. V bezpečí zůstáváte ještě třicet minut po posledním zahřmění. Ne pět minut, ne deset. Třicet.

Bouřka se pohybuje, mění směr a může se vrátit. Výboj udeří i z oblaku, který je od vás vzdálený několik kilometrů a na pohled vypadá jako neškodný šedý mrak. Úrazy nepřicházejí v největší síle bouřky. Přicházejí ve chvíli, kdy už se zdá, že je po všem a okolní skupiny turistů začínají vstávat ze země.

Auto vás zachrání, jeskyně ne

Ne každá střecha nad hlavou znamená bezpečí. Železobetonové budovy a velké objekty s ocelovou konstrukcí odvedou bleskový proud do země, aniž by se vás to dotklo. Stejně dobře poslouží auto, pokud necháte okna i dveře zavřené. Karoserie funguje jako Faradayova klec.