Přihlásíte se na oblíbenou sociální síť, abyste se necítili sami. Scrollujete mezi posty a videi, která ani pořádně nevnímáte. Jenže za hodinu vám může být paradoxně ještě hůř. Důvod, proč nás sítě místo spojení tak často izolují, není vůbec náhodný.
Ráno se probudíte a ještě v posteli zkontrolujete telefon. Odpoledne čekáte na autobus a rolujete články, posty a videa. Večer, když není doma co dělat, otevřete sociální sítě a díváte se, co prožívají ostatní. Jenže v okamžiku, kdy telefon odložíte, přichází ten nepříjemný pocit, který vás vysává. Prázdno. Taková zvláštní únava ze spojení, která se paradoxně podobá osamělosti.
Tohle není jen subjektivní dojem. Data z druhé vlny výzkumu CZEPS, který na podzim 2024 mapoval přes 20 000 adolescentů na českých středních školách, ukazují totéž. Z těch, kdo tráví na sociálních sítích více než pět hodin denně, se cítí velmi osaměle 17 %. Naproti tomu mezi těmi, kdo jsou online méně než dvě hodiny denně, udává silnou osamělost jen 9 % dotázaných.
Čísla vypadají celkem zajímavě a donutí přemýšlet o tom, jestli by ten mobil neměl být skutečně dál od ruky, aby nesváděl k bezmyšlenkovitému scrollování. Výsledky samy o sobě nic nedokazují, ale dávají podnět k přemýšlení.
Co s námi časté vysedávání u internetu dělá, si nechala změřit i organizace American College Health Association, která v letech 2022 a 2023 oslovila přes 64 000 studentů na amerických univerzitách. Výsledek byl dost jednoznačný. Kdo trávil na sítích 16 hodin týdně nebo víc, měl o 19 až 38 % vyšší šanci, že se osaměle skutečně cítí. Čím víc hodin, tím větší riziko.
Záleží ale také na tom, jak konkrétně sítě používáte. Aktivní zapojení, tedy psaní zpráv, komentování nebo sdílení vlastního obsahu, se ukazuje jako méně problematické. Pasivní sledování, kdy jen rolujete a díváte se na životy ostatních, aniž byste cokoli přidali, je naopak spojeno s výraznějším pocitem osamělosti.
Má to svou logiku. Když hodinu sledujete perfektně nafocené výlety a spokojeně se tvářící tváře, mozek nevědomky srovnává. Nejde jen o fyzický vzhled, ale i o sociální život. „Proč já nikam nejdu? Proč mě nikdo nepozval?” Tenhle vnitřní monolog probíhá víceméně automaticky a ve výsledku může zanechat větší prázdnotu, než jaká tam byla před otevřením aplikace.
Osamělostí mladých lidí se zabývali také studenti sociologie na Fakultě sociálních studií MU v Brně, konkrétně v době první vlny nouzového stavu v dubnu 2020. Do ankety se zapojilo přes 4 500 respondentů ve věku 19 až 30 let. Tehdy se ukázalo, že lidé s intenzivnějším využíváním sociálních sítí skórovali výše na škálách osamělosti, zejména v emocionální rovině.
Brněnský výzkum ale přinesl ještě jeden zajímavý rozměr. Lidé, kteří měli pocit, že se na instituce nedá spolehnout a že budoucnost je nejistá, se zároveň cítili osamělejší a trávili na sítích více času. Tohle propojení není náhoda. Scrollování, osamělost a pocit, že svět nefunguje tak, jak by měl, se navzájem posilují a vymanit se z tohoto kruhu není jednoduché, protože každá ze tří věcí živí ty zbývající.
Radikální odpojení pravděpodobně není řešením. Přerušit online kontakty ze dne na den může osamělost krátkodobě zhoršit, protože část sociálního kontaktu je dnes skutečně digitální a tyhle vztahy mají svou hodnotu. Zajímavější výsledky přináší nastavení časového limitu. Ve skupině, která si omezila sítě na 10 minut denně, došlo k měřitelnému poklesu pocitu osamělosti oproti těm bez omezení.
Přechod od pasivního k aktivnímu používání dává podobný smysl. Napsat zprávu příteli místo prohlížení jeho fotek, zapojit se do skupiny zaměřené na konkrétní zájem. Malé kroky, jejichž efekt se skládá.
Osobně jsem také jeden čas na mobilu trávila více času, než bylo zdravé, a když jsem si místo toho opět začala vytahovat knihy, přišla velmi brzy úleva. Začtete se do příběhu a neunavíte se, ba naopak máte dobrou náladu a probudíte v sobě zvídavost. Zkuste nahradit mobil klasikou a uvidíte, že bezduché scrollování už vás bavit nebude.
Osamělost bývá spojována hlavně se seniory. Jenže data z Velké Británie ukázala, že ve skupině ve věku 16 až 24 let pociťuje osamělost až 40 % dotázaných, což předčilo starší věkové kategorie. Česká čísla z výzkumu CZEPS mluví podobně, protože rovných 45 % středoškoláků prožívá také pocit osamělosti.
Telefon v ruce, pohled upřený do obrazovky a pocit, že ostatní žijí naplněnější životy. Tahle kombinace nezpůsobuje osamělost ze dne na den. Jenže s každou další hodinou scrollování se vzdálenost od skutečného kontaktu může nenápadně prodlužovat, a to stojí za pozornost.
Zdroje: Autorský text, Sociologický ústav AV ČR, Masarykova univerzita, Studie: Hill, M. J., King, K. A., Vidourek, R. A., Smith, M. L., & Merianos, A. L. (2026). Exploration of excessive social media use with loneliness among U.S. college students.
