Rozvod přichází v průměru po čtrnácti letech společného života a málokoho napadne hledat příčinu jinde než v samotném vztahu. Rozsáhlý švédský výzkum z roku 2024 však ukazuje, že do hry vstupuje tiché dědictví, o kterém většina párů netuší vůbec nic.
Nejdřív zmizí společné plány, potom smích u snídaně a nakonec i ložnice. Rozpad manželství málokdy udeří ze dne na den, spíš se plíží roky a schovává se za únavu, za práci a za starosti s dětmi. Švédský průměr říká, že první manželství zakončené rozvodem vydrží necelých patnáct let. Zhruba tak dlouho, aby se stihla splatit půlka hypotéky a děti se dostaly na druhý stupeň.
Vinu za rozpad obvykle svalujeme na vyhaslou vášeň, na peníze nebo na nevěru. Registry ze severu ale otevírají docela jinou stopu, která vede rovnou do rodokmenu a týká se i párů, jež se rozcházet vůbec nechystají.
Skóre rodinné zátěže jde spočítat u kohokoliv, klidně dřív, než pár vůbec vejde do obřadní síně. Nepomáhá k tomu test povahy ani rozbor krve, nýbrž rodina. Švédské registry umožnily sestavit u každé osoby skóre rodinného genetického rizika, které vychází z diagnóz jejího příbuzenstva.
Do výpočtu vstupovalo v průměru čtyřicet příbuzných, od sourozenců až po vzdálené příbuzenstvo pátého stupně. Metoda odečítá vliv společné domácnosti, takže nemíchá dohromady výchovu a dědičnou zátěž. Sledovaných diagnóz bylo deset, od deprese a úzkostí přes bipolární poruchu a schizofrenii až po závislosti, ADHD a autismus.
Celý vzorek čítal 2 828 777 osob narozených mezi roky 1950 a 1980. Rozchodem z nich prošlo 592 232 a jejich profil se od zbytku populace odlišil naprosto zřetelně. Zvýšené rodinné riziko se u nich objevilo u všech deseti sledovaných diagnóz. U deprese a úzkostných poruch dosahovalo skóre zhruba pětačtyřiceti procent hodnoty, jakou má někdo s tou diagnózou v evidenci.
Skutečné překvapení ale nabízí druhá strana téhle mince. Kdo zůstal v manželství déle než sedm let bez rozvodu, ten měl skóre pod populačním průměrem u devíti diagnóz z deseti. Anorexie se u téhle skupiny od průměru nelišila vůbec. Svobodní skončili rovněž pod průměrem, u většiny diagnóz jen o poznání výše než stabilně sezdaní.
Rozvedené ženy vyšly z výpočtu hůř než rozvedení muži, a to u devíti diagnóz z deseti. Jedinou výjimkou zůstala anorexie, kde se obě skupiny nelišily. Rozdíl vyskočil nejvýš u deprese a úzkosti, tedy přesně tam, kde bývá nejtěžší říct si o pomoc. Zápisy v registrech pořízené před rozchodem tomu odpovídají. Depresi mělo zaznamenanou 8,15 procenta rozvedených žen proti 5,67 procenta rozvedených mužů. U alkoholu se poměr obrátil naruby, protože záznam mělo 7,51 procenta mužů a jen 2,17 procenta žen.
Rozvod nekončí u razítka a druhá šance vypovídá mnohem víc než ta první. Kdo si po rozpadu manželství vybudoval stabilní druhý svazek, ten měl u deprese a úzkosti skóre kolem třiceti až čtyřiceti procent a u závislostí zhruba deset procent. Kdo se stabilního druhého manželství nedočkal, vyšplhal u deprese a úzkosti téměř k šedesáti procentům a u závislostí zhruba ke třiceti.
Gradace pokračuje s každým dalším rozchodem. Po dvou rozvodech odpovídalo skóre pro depresi a úzkost hodnotám, jaké má někdo s touto diagnózou v evidenci. Po třech a více rozvodech se ke stejné hranici přiblížily i závislosti.
Původní očekávání znělo na první pohled logicky. Odejít od partnera se závislostí přece vypadá jako projev zdravého rozumu a vnitřní síly. Čísla z registrů ale tenhle předpoklad rozmetala na kusy.
Kdo se rozvedl s partnerem, který měl zapsaný problém s alkoholem nebo s drogami, vykázal vyšší skóre napříč diagnózami než ten, kdo odešel od protějšku bez jediného záznamu. U rozchodů s depresivním či úzkostným partnerem vyšel vzorec podobný, i když ne totožný, protože skóre pro alkohol se naopak snížilo. Napovídá to, že podobná zátěž se v páru ráda potkává.
Než si spočítáte příbuzné a začnete panikařit, přečtěte si následující větu dvakrát. Souvislost neznamená příčinu a rodokmen žádný rozsudek nevynáší. Nabízí se hned několik cest, jak spolu obě věci můžou souviset. Zátěž může působit na náladu i na chování, může vyvolávat reakce protějšku, nebo si prostě podobní hledají podobné.
Švédsko navíc patří k evropské špičce v rozvodovosti, podle dat z roku 2014 tam připadalo 2,7 rozvodu na tisíc obyvatel. Česká realita tedy může vypadat docela jinak. Rodinná historie popisuje sklon, nikoliv osud, a vědomí té zátěže z ní přinejmenším sundává nálepku nevyhnutelnosti.
Zdroje: Autorský text, studie: Salvatore, J. E., Ohlsson, H., Sundquist, J., Sundquist, K., & Kendler, K. S. (2024). Family Genetic-Risk Profiles Associated With Divorce. Clinical Psychological Science.
