Do jedné tašky se vejde svačina pro druháka i krabička léků pro babičku, ke které se staví cestou z obchodu. Sendvičová generace stíhá ráno školku, odpoledne ordinaci s rodičem a mezitím i vlastní práci. Kolik jich v přepočtu je a jak velká zátěž na nich leží, popsal americký výzkum.
Ráno začíná dvěma úkoly zároveň. Nejdřív svačina a vypravení dítěte do školy, pak telefonát do rodinného hnízda, kde stárnoucí rodiče už nemají sílu řešit všechno tak jako kdysi. Mezi to se vejdou porada, rychlý nákup a nevyřízený e-mail od šéfa. Sendvičová generace zná tenhle rytmus nazpaměť, protože ho žije každý všední den. Řeč je o dcerách a synech, kteří pečují o stárnoucí rodiče i o vlastní děti současně, a k tomu chodí do zaměstnání.
Nemusí spolu nutně bydlet pod jednou střechou ani vedle ve výměnku, každodenní starost o stárnoucí rodiče i o vlastní děti dožene tuto generaci tak jako tak. Jen v USA takových rodin v roce 2015 žilo 2,5 milionu, skoro každá čtvrtá, která se o starší rodiče starala.
Není to žádná okrajová parta. Mezi lety 1999 a 2015 se jejich řady víc než zdvojnásobily, protože péče o rodiče a děti spadá čím dál častěji do jednoho životního období. Bývají mladší než ostatní pečující, kolem šestačtyřiceti místo šestapadesáti let. Spousta z nich vzala péči o rodiče na sebe zrovna v nejnabitějších letech s vlastními dětmi.
Nejvíc překvapí, kolik péče stárnoucím rodičům věnují. Dávají jí stejně hodin jako pečující, kteří žádné malé dítě doma nemají. Americká data mluví o 77 hodinách měsíčně proti 72, ten rozdíl je zanedbatelný. Zásadní je, co se k té péči ještě přidává. K rodičům totiž patří i výchova vlastního potomka a placené zaměstnání, do kterého chodí 69 % z nich, u ostatních pečujících je to 54 %. Ráno škola, odpoledne doktor s rodičem, mezitím práce. Všechno se to mačká do jednoho dne a není cesty ven.
Zajímavé je, že v práci kvůli tomu nepolevují. Mezi zaměstnanými se jejich pracovní výkon ani zameškané hodiny od ostatních pečujících nelišily. Ta neviditelná dřina má i světlou stránku. Rodiče, o které se starají, zůstávají častěji doma než v pečovatelském zařízení, 87 procent proti 76. Mají kolem sebe víc pomocníků a dostanou víc hodin péče, 173 měsíčně místo 133.
Dvojí role se podepíše hlavně na financích a na nervech. Výraznou finanční tíseň hlásí 23,5 procenta z nich, u ostatních pečujících je to jen 12,2. Emočně těžké to má skoro polovina, celých 44 procent proti 32. Celkový pocit přetížení u nich vychází výš než u ostatních pečujících. Únava se přitom neprojevuje dramaticky, spíš tichým doháněním úplně všeho naráz. Peníze bývají většinou ta úplně první bariéra.
Samotná výchova dítěte do osmnácti přijde v USA v průměru na 230 tisíc dolarů, k tomu se přičítají výdaje za nemocné rodiče. Zároveň mnohem častěji shánějí finanční pomoc pro své rodiče, 25 procent proti 15. Zbytek problémů řeší tiše, bez nároku na jakoukoliv úlevu.
Navzdory vyšší zátěži nesahají po pomoci o nic víc než ostatní. Podpůrné služby čerpá jen menšina obou skupin, přestože právě tady by úleva padla na úrodnou půdu. Nejčastěji si řeknou aspoň o peníze, zbytek řeší po svém a potichu. Přitom pomoc často leží úplně na dosah.
V Česku existují služby, osobní asistence, domácí péče i příspěvek na péči, které mohou část zátěže převzít. Nebojte se sourozencům přiznat, že potřebujete uvolnit ruce, a požádat je o větší zapojení. Když se zdravotní stav vašich rodičů dramaticky horší, ovlivní to čas pro vás i vaši rodinu, ale nelze zapomínat na sebe a své potřeby. To by vás jednoho dne mohlo dohnat a ovlivnit nejen vaše zdraví, ale i vztahy s členy domácnosti.
Zdroje: Autorský text, studie: Lei, L., Leggett, A. N., & Maust, D. T. (2023). A National Profile of Sandwich Generation Caregivers Providing Care to Both Older Adults and Children. Journal of the American Geriatrics Society, Sendvičová generace
