Sto tváří za večer a ani jedna vás nezaujme natolik, abyste jí napsali. Randění přes appky slibuje výběr bez hranic, jenže právě ten výběr vás postupně otupuje. Čím déle swipujete, tím méně jste ochotni dát komukoli šanci. Doplácejí na to nejvíce ženy.
Je večer, sedíte na gauči a otevíráte seznamku s malou nadějí, že dnes to třeba bude jiné. První tvář vás potěší, usmějete se, palec zamíří doprava. Druhá také ujde. U třetí se na chvíli zastavíte a přemýšlíte, co asi dělá, kde bydlí, jak se směje. Za půl hodiny je všechno jinak. Profily splývají, palec jede doleva skoro sám a nikdo z té nekonečné řady už nestojí za jedinou zprávu.
Seznamky slibují víc možností, než měla kterákoli generace před vámi, a přesto z toho večera odcházíte s prázdnou schránkou a divným pocitem, že vám nikdo nesedí. Ten pocit není náhoda ani vaše smůla. Za tím, jak se během jediného večera cítíte, stojí docela obyčejná mechanika. A stojí za to jí porozumět, protože se s ní dá leccos udělat.
Prvních pár tváří má vždycky navrch. Přicházíte odpočatí, zvědaví a ochotní vidět na druhém to hezké. Každý profil dostane férovou pozornost, přečtete si popisek, prohlédnete druhou fotku, chvíli zvažujete. Právě první nabídka má u většiny z nás největší naději, že skončí lajkem. Startujete velkoryse, hodnotíte měkce a svět seznamky vypadá jako místo plné příležitostí.
Ta štědrost ale nevydrží. Neexistuje nekonečná zásoba trpělivosti, ze které bereme, a začíná se tenčit dřív, než si stačíme všimnout.
Zhruba po prvních desítkách profilů se něco přehodí. Pozornost otupí, kritických škrtů přibývá a ochota dát šanci se láme jako suchá větev. Přijde bod, po kterém už křivka jede jenom dolů. Kde přesně ten obrat nastane, se u každého liší, u někoho po pár tvářích, u jiného později, ale směr je pořád stejný. Z prohlížení se stane odbývání. a rozhodnutí padají čím dál rychleji a přísněji. Ta samá fotka, která by na začátku večera dostala palec nahoru, teď schytá křížek, aniž byste mrkli.
Tady se skrývá ten pravý háček moderního randění. Zdravý rozum říká, že čím větší nabídka, tím spíš mezi tolika tvářemi najdete tu svou. Ve skutečnosti to funguje obráceně. Velké možnosti nevedou k lepší volbě, ale k rostoucí otrávenosti a chuti odmítat.
Táhnou to dva tiché pocity. První je klesající spokojenost s tím, koho vidíte. Po čase vám připadá, že kvalita nabídky jde dolů, i když se objektivně nemění nic. Druhý je sílící přesvědčení, že vy sami mnoho šancí na úspěch nemáte. Čím pesimističtěji o vlastní úspěšnosti smýšlíte, tím snáz škrtáte ostatní. Kruh se uzavírá a s každým dalším profilem se utahuje.
Rozdíl mezi pohlavími je znát. Ženy hodnotí obecně přísněji a během večera jim tuhne palec rychleji než mužům. K tomu se přidává druhá nepříjemnost, a to ta, že jim klesá i naděje na oboustranný zájem, tedy na to, že lajk opětuje i druhá strana.
Na začátku přitom ženy jistou výhodu mají, jejich šance na vzájemný zájem bývá vyšší. Během swipování se ale tenhle náskok rozpustí. Čím přísněji hodnotí, tím méně reálných jisker jim ze hry zbude, a slibný start se rozplyne v řadě rychlých křížků.
Dobrá zpráva je, že problém neleží ve výběru samotném, ale v tom, kolik ho zvládneme naráz. Když projedete stovky tváří v jednom zátahu, nutně otupíte, ať je za profily kdokoli. Řešení je nečekaně prosté. Vybírejte méně a s rozvahou, dejte si mezi sezeními pauzu a nerozhodujte o desítkách lidí v jednom večeru.
Zkuste na appku myslet spíš jako na seznámení než na výlohu. Zastavte se u jedné tváře, dejte jí prostor, napište jí, než skočíte dál. Nekonečná nabídka svádí k tomu prolétnout ji celou, jenže právě spěch vám bere ochotu vidět v druhém někoho, kdo za zprávu stojí. Míň tváří, víc pozornosti. Někdy stačí zpomalit, aby se dveře, které jste podvědomě přivírali, zase pootevřely.
Zdroje: Autorský text, studie: Khatir, M. A., Modanloo, M., Dadgari, A., Teymouri Yeganeh, L., & Khoddam, H. (2024). Empty Nest Syndrome: A Concept Analysis. Journal of Education and Health Promotion.
