Zatímco Santorini praská ve švech a Mykonos připomíná přeplněné letiště, pár námořních mil od Naxu leží souostroví, o němž turisté ze střední Evropy teprve začínají šeptat. Bílý písek, průzračná voda a klid, za který se jinde platí dvojnásobek.
Tohle místo si Řekové dlouho střežili skoro jen pro sebe. Souostroví tří ostrůvků uprostřed Kyklad, z nichž jeden je obydlený, druhý divoký a třetí dokonce zakázaný, protože je plný vykopávek z doby kykladské civilizace. Obydlená část má jen 391 obyvatel, jednu z největších rybářských flotil v Řecku na hlavu a pláže bez vstupného. Jmenuje se Koufonisia.
Pano Koufonisi, Kato Koufonisi a Keros jsou ostrovy, kterým místní říkají prostě Koufonisia. Pano Koufonisi je nejmenší obydlený ostrov celého kykladského souostroví. Bílé domky s modrými okenicemi stoupají od přístavu do úzkých uliček Chory a připomínají, jak vypadalo Řecko dřív, než se stalo kulisou pro selfie. Střechy tradičních domů pokrývaly rákos, dřevo a zemina, interiéry tvořily tři místnosti. Nic víc, nic míň.
Místní rytmus určují rybáři. Ráno vyplouvají, večer se vracejí a na talíři máte přesně to, co bylo ráno v síti. Ostrov je malý natolik, že na jízdním kole objedete všechny pláže za odpoledne, pěšky za celý den.
Pláž Pori na severovýchodním cípu ostrova je ta, kvůli které se sem lidé vracejí. Jemný světlý písek, tyrkysová voda a skalní útesy po stranách. Nedaleko se skrývá přírodní otvor ve skále zvaný Mati tou Diavolou, Ďáblovo oko, přímo nad hladinou moře. Bezprostřední zástup čeká jen v srpnu.
Finikas nabídne ještě klidnější atmosféru, protože voda se tady rychle prohlubuje, okolní skály chrání před větrem a pár taveren v dosahu zajistí, že z pláže neodejdete hladoví. Italida je ještě odlehlejší, sem chodí ti, kdo hledají klid a šnorchlování bez ruchu. Žádná lehátka ani občerstvení. Vlastní piknikový koš je podmínkou.
Přes úzký průliv leží Kato Koufonisi. Neobydlený, divoký a přístupný jen lodí. Skryté zátoky, tichá zákoutí a maličký kostelík Panagie postavený na molu nad starověkými základy. Na svátek Nanebevzetí Panny Marie, 15. srpna, sem připlují rybářské lodě z Pano Koufonisi a závod zpátky je součástí slavnosti.
Řecko patří dlouhodobě mezi nejoblíbenější letní destinace Čechů. Právě proto záleží na načasování termínu dovolené. Červen přinese teploty kolem 25 až 29 °C, moře prohřáté na 21 °C a ostrovy ještě bez hlavního náporu turistů. Červencové a srpnové ceny ubytování v hotelu jsou samozřejmě vyšší, ale když si naplánujete dovolenou na září, tak vás tentýž pokoj stojí zhruba polovinu.
Září je z pohledu komfortu možná nejlepší měsíce vůbec. Teplota vzduchu neklesá pod 25 °C přes den, moře zůstává prohřáté na 23 °C a přívaly turistů opadají. Trajekty z Athén, Naxu, Santorini nebo Mykonosu jezdí pravidelně, hotely jsou otevřené, restaurace plné. Jen ceny jsou lidštější a klima příjemnější pro ty, co tropy moc nedávají.
Jeden praktický detail se vám hodí znát, a to, že Koufonisia leží ve větrné části Egejského moře a sezóna zde končí o něco dříve než jinde. Plánujete-li říjen, lodní spoje si ověřte dopředu a lístky kupte s předstihem, protože v hlavní sezóně bývají lodě plné.
Kuchyně na Koufonisii je přímočará, ale i přesto krásná. Je postavená na tom, že co rybáři ráno přivezou, to se večer ocitne na talíři. Grilovaná dorada nebo mořský vlk s citronem a bylinkami, chobotnice sušená na slunci před restaurací, tradiční řecký salát s fetou.
Kdo chce víc než ryby, najde i musaku, tzatziki nebo baklavu na závěr večera. Nabídka není rozsáhlá, gurmáni hledající hvězdičkovou kuchyni odejdou nenaplněni. Na Koufonisii se ale nejí kvůli gurmánství. Jí se proto, že jídlo chutná tak, jak jídlo chutnat má.
Z Athén vede přes pirejský přístav trajekt na Naxos a odtud na Koufonisii. Na ostrově nic extra nepotřebujete, protože všude dojdete pěšky, nebo se na kole či místním autobusem dostanete všude, kam potřebujete. Taxi na ostrově nenajdete. Někteří místní nabídnou svezení neformálně, to je zdejší verze dopravy na zavolání. Jestli si říkáte, že do září to nevydržíte, v červnu ještě můžete stihnout ostrovy pod menším náporem.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Aktuality.sk, Naxos
