Chladná ložnice prý zaručuje hluboký spánek, jenže tahle stará rada platí jen napůl. Tělo se sice v noci potřebuje trochu ochladit, ale když je vám pod peřinou zima, spánek strádá. Rozhoduje totiž hlavně to, jak se v posteli cítíte vy sami, ne teploměr.
Na noc otevřít okno, stáhnout topení a zalézt pod peřinu, taková rada se mezi lidmi traduje snad odjakživa. V chladu se prý spí nejlépe, a kdo si stěžuje na probdělé noci v teplé ložnici, obvykle slyší, ať pořádně vyvětrá. Když se ale podíváte na to, jak spí lidé ve svých vlastních domovech, je celá věc o něco složitější. Chladnější místnost a zima pod peřinou totiž nejsou jedno a totéž.
Organismus se na spánek chystá dávno předtím, než zhasnete lampičku. Teplota uvnitř těla večer postupně klesá a právě s tímhle poklesem úzce souvisí usínání. V příjemně chladnější místnosti to jde samo, v horké ložnici se ale tělo nestihne zbavit přebytečného tepla. Jeho teplota pak spíš stoupá, spánek je přerušovaný a v noci se budíte častěji, než byste chtěli.
Horko přitom nedělá potíže jen po setmění. Když je celý den vedro, tělo je z přehřátí unavené, někdy mu chybí i tekutiny, a to všechno si nese s sebou až do postele. K tomu se přidávají samotné domy, protože zdi a střechy přes den nasbírají spoustu tepla a v noci ho pouštějí zpátky do místností. Ložnice se tak ochlazuje pomaleji a tělo se v ní hůře zbavuje tepla.
Mezinárodní tým vedený z Barcelony prošel desítky výzkumů z různých koutů světa a ve velké většině z nich se opakovalo totéž. Když bylo tepleji, ať už venku, nebo přímo v ložnici, lidé spali hůře a kratší dobu. Největší z těchto výzkumů pracoval s daty z chytrých náramků od lidí z 68 zemí a ukázal, že v teplých nocích usínali později. Nejvíce to odnášeli starší lidé, ženy a obyvatelé teplejších a chudších oblastí.
Horší je, že si na horko tělo moc nezvyká. Ztracený spánek lidé nedohnali odpoledním šlofíkem ani delším spaním o víkendu a ti, kdo žijí v teplých krajích, trpěli při každém stupni navíc dokonce více než lidé z chladnějších míst. S chladem je to jinak, v chladnějších obdobích lidé spali spíše déle. Vypadá to tedy, že se tělo s nižší teplotou vyrovná lépe než s vedrem.
Japonsko je v tomhle zajímavá země, protože se tam většinou topí jen v obývacím pokoji a v ložnici ne. Podle tamního ministerstva mívají ložnice v zimě méně než třináct stupňů a velká část domů navíc nemá žádnou izolaci. Japonští výzkumníci se proto zeptali přes dva tisíce lidí z celé země, jak často jim v ložnici bývá zima a jak spí. Dvě třetiny z nich přiznaly, že jim tam aspoň občas zima je.
Výsledek vyšel docela jednoznačně. Kdo v posteli pociťoval chlad, spal hůře, a čím častěji se to stávalo, tím horší noci měl. Nejhůře na tom byli ti, kterým bylo v ložnici chladno pořád. Platilo to i poté, co autoři vzali v úvahu věk, nemoci, bolesti, kouření nebo alkohol. Teplotu v ložnicích ale neměřili, ptali se jen na pocit, takže ze studie nevyčtete, při kolika stupních už spánek trpí.
Logicky by se dalo čekat, že kdo si v ložnici zatopí, bude spát lépe. Autoři studie to předpokládali také, jenže výsledek vyšel opačně a lidé s topením v ložnici spali hůře. Podle nich je možné, že topení zapínají až ve chvíli, kdy je v noci probudí zima, takže je spánek narušený tak jako tak. Nebo si večer nastaví teplotu podle toho, jak moc jsou prokřehlí, a nad ránem je pak v místnosti zbytečně teplo.
Topení má ještě jednu nevýhodu, protože téměř každé vysušuje vzduch. Lidé, kteří v ložnici topili, sice méně často cítili chlad, zato se častěji budili se suchým nosem a krkem. A právě s tímhle pocitem sucha studie spojila horší spánek. V zimě se navíc ložnice větrají málo, protože otevřené okno místnost rychle vystudí, a čerstvého vzduchu je tak v noci ještě méně.
Dobrá zpráva je, že se dá dobře spát i v chladnější místnosti. Výzkumy, na které japonští autoři odkazují, zjistily, že v rozmezí zhruba od třinácti do dvaceti stupňů se spánek nezhorší, pokud máte pořádnou přikrývku. Hodně záleží na tom, na čem a pod čím spíte, tedy na matraci, peřině a pyžamu. Dobře zvolená postel dokáže vyvážit i ložnici, ve které není zrovna teplo.
Přehánět to ale nemá smysl. Asi polovina starších Japonců spí v několika vrstvách pyžam a pod několika přikrývkami najednou, což podle autorů může spánek zase rušit. Kdo se zachumlá tak, že se pod peřinou potí, neudělá pro sebe o moc lépe než ten, komu je zima. Cílem je, aby vám v posteli bylo příjemně, ne aby vás přikrývky tížily.
Jedno číslo, které by platilo pro všechny, zatím nikdo nestanovil. Někomu se nejlépe spí v teple, jiný potřebuje chladnější ložnici, a svou roli hraje i podnebí, na které je zvyklý, nebo to, pod čím spí. Autoři japonské studie proto radí nastavit si ložnici podle vlastního pohodlí a zároveň se postarat o postel tak, aby vám nebyla zima při usínání ani uprostřed noci. Je to jako s tou slavnou scénou piva na sedmém schodu ve sklepě, také to byl proces ve stylu pokus-omyl.
V létě je potřeba hlídat spíš opačný problém, protože horko spánek zkracuje a tělo si na něj jen těžko zvyká. V zimě se vyplatí začít u peřiny a pyžama, protože s dobrou přikrývkou se dá spát i v chladnější místnosti a topení zase vysušuje vzduch. Stará rada o chladné ložnici tedy není úplně mimo, jen k ní patří jedna podmínka. Pod peřinou vám musí být teplo.
Zdroje: Autorský text, studie: Chimed-Ochir, O., Ando, S., Murakami, S., et al. (2021). Perception of feeling cold in the bedroom and sleep quality. Nagoya Journal of Medical Science. PMID: 34916715; studie: Chevance, G., Minor, K., Vielma, C., et al. (2024). A systematic review of ambient heat and sleep in a warming climate.
