Na jihu Itálie existuje místo, které vypadá, jako by ho někdo vymyslel pro filmové zpracování fantasy pohádky. Jenže je skutečné, obydlené a staré několik set let. A jakmile ho jednou uvidíte, budete se chtít vrátit.
Apulie není pro většinu Čechů první volbou, když přemýšlejí o italské dovolené. Většinou je napadnou spíš lokality jako Řím, Toskánsko nebo Benátky. Jenže přímo uprostřed tohoto regionu leží místo, které od roku 1996 chrání UNESCO a které působí tak trochu jako splněný sen každého, kdo někdy četl pohádky. Jmenuje se Alberobello a jeho kamenným domkům s kuželovitými střechami lze jen stěží věřit, dokud je nevidíte na vlastní oči.
Za celou touto architekturou stojí středověká lest, nikoli umělecký záměr. Feudálové, kteří toto území v 16. století kolonizovali, zakázali osadníkům používat maltu, protože podle tehdejšího práva Neapolského království podléhalo zakládání trvalých sídel dani. Pokud by přijela královská inspekce, domy se mohly rychle rozebrat a nikdo by nic nedokázal. Takže celé město vznikalo jako jeden velký organizovaný provizorní tábor, který měl na povel zmizet. Nakonec nezmizelo nic, zůstalo všechno a stojí to tam dodnes.
Domy, kterým se říká trulli (jeden kus je trullo), jsou postavené z vápencových kamenů sbíraných přímo z okolních polí a skalních výchozů, bez jediného kousku pojiva. Stěny jsou bílené vápnem, silné, s malými okénky a krbem zabudovaným přímo do zdiva. A pak jsou tam ty střechy, kuželovité, skládané z kamenných desek vrstvených na sebe bez hřebíků či trámů, čistě geometrií a tíhou.
Na vrcholech sedí dekorativní zakončení a spousta střech nese bílým popelem nakreslené symboly, ať už kříže, hvězdy, nebo různé jiné znaky, které tam původně měly odhánět zlé vlivy. Dnes se z toho staly pohlednice prodávané na každém rohu.
V Alberobellu jsou dvě hlavní čtvrti plné trulli. Rione Monti je ta turistická, plná obchodů, restaurací a ubytování přímo v historických domcích, což je zážitek sám o sobě, ale atmosféra je tam logicky jiná. Aia Piccola přes kopec působí úplně jinak, protože podle dat z roku 2007 sloužilo 30 % trulli v celém historickém centru k bydlení a většina z nich se koncentrovala právě tady, zatímco v Monti už turistický provoz výrazně převažoval a 40 % trulli bylo úplně opuštěných.
To je ta část, do které stojí za to zajít, protože teprve tam pochopíte, že tohle není skanzen ani dekorace, ale živoucí čtvrť. Celkem je v historickém centru přes 1500 trulli na pouhých jedenácti hektarech, takže hustota té zástavby je opravdu zarážející. Projít to celé pěšky zvládnete za dopoledne, ale počítejte s tím, že budete každých pět minut zastavovat a fotit.
Trullo Sovrano je v celém městě unikát, protože má dvě patra, zatímco ostatní trulli jsou přízemní, a za národní památku ho prohlásili už v roce 1923. Dnes funguje jako muzeum a lze jít dovnitř, takže si můžete udělat představu, jak takový interiér vypadal v době, kdy tam opravdu žila rodina.
Na vrcholu kopce Rione Monti stojí kostel sv. Antonína, postavený v letech 1925 až 1927 celý ve stylu trulli, s půdorysem řeckého kříže a střechou přes dvacet metrů. V roce 2004 prošel rekonstrukcí a mezi těmi domky ho na první pohled ani jako kostel nepoznáte.
Za zmínku stojí i Piazza del Mercato, historické tržiště spojující obě čtvrti, Casa d'Amore, dnes turistické informační centrum, a Museo Storico, zrestaurovaný muzejní komplex.
Alberobello není velkolepé ani okázalé, to je právě jeho síla. Je to město, které se vejde do jednoho dopoledního výletu, ale zanechá pocit, který si uchováte napořád. Kamenné střechy, bílé zdi a vědomí, že tohle celé přežilo staletí jen díky jedné středověké fintě s maltou.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, WHC UNESCO
