
Po smrti někoho blízkého zůstane doma spousta drobností, které nikdo nechce vyhodit, ale pohled na ně zároveň bolí. V rodině pak často padne otázka, kdy vyklidit skříně a co si nechat na památku, přičemž správná odpověď nemusí být pro každého stejná.
Je to to poslední, co chceme řešit před Vánoci, ale bohužel se často řeší i mnohem smutnější situace. Sama jsem během Vánoc pochovala dva nejbližší členy rodiny a truchlení během svátků je prostě těžké. Řešíte nutné věci a nechcete myslet na něco víc. Doteď si pamatuju, jak jsme nevěděli, co dělat s dárky pro ty, co zemřeli právě před Vánoci.
A tak jsem chtěla zjistit, co na to říkají odborníci, co dělat s věcmi těch, co odejdou, a jestli se má spěchat. Odpovědi jsem hledala ve dvou zahraničních výzkumech, které se věcem po zesnulém a vzpomínkám na blízké věnují do hloubky.

Pokud si po mámě necháváte její oblíbený šátek nebo po tátovi hodinky, rozhodně v tom nejste sami. V letos zveřejněném výzkumu se odborníci z Turecka a USA ptali 250 dospělých, kterým zemřel někdo blízký, a nějakou věc na památku si ponechalo 83 % z nich. U pozůstalých, kteří přišli o rodiče, sourozence, partnera nebo dítě, to bylo dokonce skoro 89 %.
Nejčastěji šlo o fotografie a oblečení, hned za nimi o drobnosti z každodenního života, jako je telefon, hřeben, hrnek nebo rádio. Své místo mají také šperky, dárky a dopisy od zesnulého. Britský tým, který prošel téměř osmdesát výzkumů o truchlení, řadí uchovávání fotek a osobních předmětů mezi projevy pouta, které s blízkým trvá i po jeho smrti. Patří k nim také návraty ke vzpomínkám nebo snaha brát si zesnulého za vzor a žít podle jeho hodnot. Takové pouto samo o sobě není známkou toho, že by truchlení probíhalo špatně.
Většině pozůstalých pomáhá, když si blízkého vybaví, prohlížejí si jeho fotky nebo mají pocit, že je pořád nějak nablízku. , protože vzpomínky zároveň připomínají, že dotyčný už tu není. Smutek a úleva se tak střídají a je to v pořádku. Hodně záleží také na tom, kolik času od úmrtí uplynulo. Jeden z výzkumů zachytil, že . U tureckých pozůstalých podobně platilo, že čím déle od úmrtí, tím byl smutek mírnější. Silné emoce v prvních chvílích po ztrátě jsou proto pochopitelné a s časem obvykle slábnou.
Nejde jen o to, jestli si po blízkém nějakou věc necháte, ale hlavně o to, jak s ní zacházíte a co při tom prožíváte. Silnější smutek měli ti, kteří se k věci vraceli hodně často, čichali k ní a cítili u ní hlavně bolest. Pokud na věc jen sáhli nebo ji objali, se silnějším smutkem to po započtení dalších vlivů nesouviselo.
Pravda je, že pozůstalí, kteří si věc nechali, měli v průměru o něco silnější smutek. Autoři ale sami upozorňují, že jde o souvislost, nikoli o příčinu, takže nelze tvrdit, že by věci truchlení prodlužovaly. Častější návraty k nim mohou být stejně dobře důsledkem velkého smutku. Britský přehled k tomu dodává, že podle některých výzkumů souvisí uchovávání věcí se silnějším smutkem více než vzpomínky.

Datum, do kterého by se měly vyklidit skříně nebo rozdat oblečení, žádný z výzkumů neuvádí. Pozůstalí, kteří si po blízkém nenechali vůbec nic, měli v průměru mírnější smutek, častěji u nich ale převažoval sklon držet si od svých emocí i od blízkých vztahů odstup. Právě takový odstup autoři v jiné části výzkumu spojují se silnějším smutkem. Jednoduché pravidlo, že vyklizení skříní pomůže, nebo naopak uškodí, z výzkumů tedy nevyplývá. Každý truchlí jinak, a proto má smysl rozhodovat se podle sebe, ne podle toho, co radí okolí.
Pozůstalí často mlčí o tom, že s blízkým v duchu pořád mluví nebo cítí jeho přítomnost, protože se bojí, že je okolí bude mít za blázny nebo jim řekne, ať už jdou dál. Přitom vracet se k fotkám, mluvit o zesnulém nebo se ptát, co by si přál, patří k truchlení stejně jako pláč. Pokud vám jeho hrnek nebo šála přinášejí útěchu, klidně si je nechte na očích. Když ale u nějaké věci převažuje ostrá bolest a vracíte se k ní pořád dokola, stojí za to svěřit se někomu blízkému nebo odborníkovi.
Vánoce bývají po ztrátě o to těžší, že u stolu zůstane prázdné místo. Dovolte si proto smutek bez výčitek a na rozhodnutí o věcech si dejte tolik času, kolik potřebujete. Pouto s těmi, které jsme milovali, smrtí končit nemusí a může nám dávat oporu i v dalších letech.
Zdroje: Autorský text, studie: Cesur Soysal, G., Prigerson, H. G., Goldstein, R. D., Arı, E. & Keser, E. (2026). Behavioral interactions and emotional engagement with loss-related objects in bereavement: associations with grief symptom severity. BMC Psychology; studie: Hewson, H., Galbraith, N., Jones, C. & Heath, G. (2024). The impact of continuing bonds following bereavement: A systematic review. Death Studies.