České Vánoce procházejí tichou proměnou, kterou starší generace vnímá jako zánik tradic a mladí jako osvobození od zbytečného stresu. Mladé rodiny mění pravidla Štědrého dne podle vlastních potřeb a hodnot. Místo splnění očekávání rodiny hledají klid, smysluplnost a čas pro své nejbližší. Je to opravdu tak sobecké, když si rodina vytvoří vlastní rituály?
Když jsem nedávno dostala pořádný kartáč od jedné známé za to, že u nás doma nejíme na Vánoce kapra, začala jsem přemýšlet nad tím, proč se člověk stává černou ovcí jen proto, že se trochu odchýlí od zavedených pravidel. Každý v tom vidí jen lenost a odpor k tradicím, přitom realita bývá úplně jiná.
U nás doma se kapr přestal jíst ze zcela prostého důvodu. Táta dlouhodobě prohrával boj s kaprem, a jednou to dopadlo tak, že to odnesla pračka v koupelně. Máma prohlásila, že takhle to dál nejde, a šla udělat řízky. Od té doby patří řízky k našemu štědrovečernímu jídlu a nikdo nad tím nepřemýšlí jako nad vzpourou proti tradicím. Prostě to tak funguje, protože nám to vyhovuje.
Kdysi živého kapra dovážel třeba zaměstnavatel jako dárek a každý si ho zabil sám. Teď si můžete koupit už připravený filet, ale i přesto ho zařazuje do jídelníčku čím dál méně rodin. Mladí se většinou bojí kostí, nebo vám prostě jen řeknou, že jim řízek chutná víc. A vlastně proč ne, když si každá rodina může nastavit vlastní pravidla podle toho, co jí chutná.
Prodej kaprů v kádích před supermarkety mizí také proto, že mladí nechtějí podporovat prodej živých ryb v nevyhovujících podmínkách. Neláká je nosit domů živou rybu a pak ji zabíjet a porcovat.
Některé mladé páry si dárky vůbec nedávají a svátky vnímají jako čas na odpočinek bez stresu z nákupů. Dávají si dárky průběžně během roku, nebo uspořené peníze investují do cestování.
Někteří si stanovují finanční limit nebo dávají pouze věci, které mají skutečnou hodnotu. Problém vidí v dárcích, které se dávají jen proto, aby situace nebyla trapná. Tyhle předměty končí nevybalené v šuplících, nebo putují dál jako další zbytečný dárek. Někdo se kvůli Vánocům i zadluží, nedokáže vzít v potaz to, že jeho rodina nedostane drahé a hodnotné dárky.
Někteří tvrdí, že příroda ocení, když jí nebudeme každý rok brát tisíce stromků, které za pár dní hned vyhodíme. Mladé rodiny častěji volí umělý stromeček, který vydrží dekádu, nebo si pořizují živý v květináči s možností ho pak vysadit na zahradu, až jednou půjdou do vlastního bydlení.
Tradiční vánoční kolečko po příbuzných přestává být automatickou součástí svátků pro mladé páry, které nechtějí trávit čas s širokou rodinou tam, kde se necítí komfortně. Pamatují si na vlastní dětství, kdy každé svátky skončily hádkou a slzami. Místo povinných návštěv preferují menší setkání s lidmi, se kterými opravdu chtějí trávit volný čas. Za to sklízejí kritiku od starší generace, která to vnímá jako sobectví.
Mladí ale argumentují tím, že svátky mají být o klidu, ne o přežívání nepříjemných situací jen proto, že se to tak dělá. Dnešní generace přikládá větší váhu mentálnímu zdraví. Nechtějí se vrátit z Vánoc vyčerpaní a naštvaní. Raději tráví čas v menším kruhu, nebo i sami, pokud jim to dává větší pocit pohody. Proto jsou často vyprodané na Vánoce zájezdy do ciziny.
Tradice pečení vánočního cukroví ustupuje realitě, kdy mladí nemají čas trávit několik dní v kuchyni. Koupí si pár druhů v cukrárně, nebo ho vůbec nemají. Nevidí důvod péct dvacet druhů, když to stejně nikdo celé nesní a polovina skončí v koši. Pro mladé je pečení cukroví zbytečný stres. Raději věnují čas jiným aktivitám, které je baví víc.
Hlavně generace Z se navíc snaží žít velmi zdravě a místo hromady cukroví spíš ocení misku čerstvého ovoce na stole. Tuny cukru a tuku jim nedávají smysl, když celý rok dbají na zdravou stravu a pohyb. Proč dělat výjimku právě o Vánocích a cpát se sladkostmi, které vlastně ani nechtějí.
Je vlastně úplně jedno, jestli Vánoce trávíme s umělým stromečkem, řízkem a salátem a pár dárky, nebo vůbec žádnými. Hlavní je, že se na chvilku zastavíme a užijeme společné chvíle s těmi, které máme rádi. Žijeme v době, kdy si můžeme koupit cokoliv a kdykoliv, takže si můžeme dělat hezký každý den v roce, nejen ten jeden.
Proto si dopřejme jednu důležitou věc, ať si ty Vánoce každý dělá podle svého vlastního uvážení. Má na to totiž právo a my nikdy nevíme, co ho k tomu vedlo a jestli to pro něj není vykoupení za něco, co zažil v minulosti. Možná má své důvody, proč nechce kapra, proč nekupuje dárky nebo proč nejede k rodičům. Možná to tak dělá, aby si svátky konečně užil tak, jak si přeje.
Vánoce se mění spolu s námi a není na tom nic špatného. Důležité není dodržování rituálů, ale to, jestli se během nich cítíme dobře a dokážeme si ten čas opravdu užít s lidmi, na kterých nám záleží.
