Rozchod před Valentýnem bolí víc než jindy. Zatímco všichni kolem plánují romantické večery, vy čelíte prázdnotě a ztrátě. Právě teď se vám ale otevírá příležitost vrátit se k sobě a zjistit, co vás skutečně baví, aniž byste museli dělat kompromisy.
Partner vám oznámil konec zrovna teď, když všude kolem létají srdíčka a reklamy na parfém. Obchody vás bombardují nabídkami na romantické večeře, na sociálních sítích vidíte fotky šťastných párů a vy stojíte uprostřed toho s vědomím, že valentýnský večer budete sedět doma sami. Všichni slaví lásku a vy máte pocit, že jste úplně mimo, přitom si možná ani neuvědomujete, kolik prostoru se vám najednou otevřelo.
Když brečíte uprostřed dne kvůli písničce v rádiu, nechte to ze sebe vyplavat ven, místo abyste to potlačovali. Máte vztek na celý svět a připadá vám to jako legitimní reakce na situaci, která vás zastihla v nejhorší možnou chvíli. Problém není v těch emocích samotných, ale v představě, že bychom je už dávno neměli pociťovat. Vezměte si deník a pište do něj vše, co cítíte, i když to nedává logický smysl.
Každý z nás má jiné tempo zpracování ztráty a vaše je správné přesně tak, jak probíhá. Zároveň si dejte jasnou hranici s minulostí tím, že napíšete dopis, který nikdy neodešlete, nebo si nahlas řeknete větu ukončující tuhle kapitolu.
První věc, kterou uděláte, je odstranění bývalého ze sociálních sítí, a to ne ze zlomyslnosti, ale kvůli vlastnímu duševnímu zdraví. Stačí použít funkci skrytí příspěvků místo úplného zablokování. Vyhýbejte se místům, kde byste ho mohli náhodně potkat, protože každé setkání vás vrací zpátky do bolesti. Ta krabice s fotkami a dárky by měla putovat někam na půdu, protože ji nepotřebujete mít každý den na očích. Nemusíte věci hned vyhazovat, ale ani je nemáte prohlížet každý večer se slzami v očích.
Volejte své kamarádce znovu a znovu, i když to bude už popáté za týden se stejným příběhem. Skutečně dobří přátelé vydrží poslouchat vaše opakující se vyprávění a vytáhnou vás ven i proti vaší vůli, když zjistí, že už třetí den ležíte v pyžamu na gauči.
Paralelně s tím si udržujte aspoň základní strukturu dne, protože chaos v hlavě potřebuje stabilitu alespoň v těle. Vstávejte každý den ve stejnou dobu, snídejte, i když nemáte hlad, večeřte ve stejný čas a jděte spát dřív než ve tři ráno. Až vás přepadne panika, zastavte se a prostě dýchejte: čtyři doby vdech, šest dob výdech, pár minut na to, abyste se vrátili do reality.
Teď je správná chvíle zkusit věci, které jste odkládali kvůli vztahu. Přihlaste se na kurz, začněte běhat nebo chodit na jógu, zajeďte na výlet někam, kam jste chtěli už dlouho. Přečtěte si konečně tu knihu, na kterou jste nikdy neměli čas, nebo se naučte péct chleba. Důležité není, co děláte, ale že děláte něco nového, co s bývalým partnerem nesouvisí a co vám dává důvod vstávat ráno. Pomalu si tak budujete sebevědomí v tom, že zvládnete věci sami. Stanovte si konkrétní termíny a jděte do toho s vědomím, že každý krok vpřed je malé vítězství.
Nevracejte se k bývalému jen proto, že vám je smutno a připadáte si sami. Neutápějte se v alkoholu s představou, že ráno budete cítit lépe. Neskákejte do dalšího vztahu jen ze strachu ze samoty, protože to vás jen oddálí od skutečného uzdravení.
Buďte k sobě laskaví přesně tak, jak byste byli k nejlepší kamarádce procházející rozchodem. Každý malý krok počítá a zaslouží si uznání, ať už jste dneska vstali z postele, vyšli ven nebo si uvařili pořádnou večeři. Pokud zjistíte, že je toho na vás moc, vyhledejte pomoc terapeuta, protože terapie není ostuda, ale nástroj pro rychlejší cestu ven.
Máte před sebou měsíce plné objevování toho, jaký člověk vlastně jste bez někoho, kdo by vám zasahoval do každého rozhodnutí. Zjistíte, že máte rádi věci, o kterých jste ani nevěděli, a že vás baví aktivity, které jste roky ignorovali kvůli partnerovi.
Existují místa, kam jste nikdy nešli, protože je považoval za nesmysl, a teď tam můžete vyrazit bez pocitu, že se musíte zodpovídat. Váš bývalý partner vám dal čas a prostor najít sami sebe, i když to rozhodně neměl v plánu, a to má mnohem větší hodnotu než jakákoli valentýnská večeře u svíček.
Zdroj: Moje psychologie
