Pohladit psa, jít ven, pohrát si nebo ho vyčesat. Každá z těchto chvil působí na mozek jinak a rozdíly jsou překvapivě velké. Jestli jste cítili, že vám některé aktivity se psem pomáhají víc než jiné, máte pravdu.
Spousta majitelů psů to zná z vlastní zkušenosti. Přijdete domů, pes vás přivítá, chvíli si spolu pohrajete nebo ho pohladíte, a najednou ten těžký den nějak přestane být tak tíživý. Dlouho se to popisovalo docela vágně, jako „prostě mi to pomáhá“ nebo „mám ho ráda a to stačí“.
Jenže tohle vysvětlení je sice pravdivé, ale nepřesné, protože různé aktivity se psem dělají s mozkem různé věci a opravdu není jedno, jestli si hrajete, češete, krmíte, nebo prostě jdete ven.
Třicet dobrovolníků si při nedávném měření postupně vyzkoušelo osm aktivit se psem, od prvního setkání a očního kontaktu přes hraní, krmení, masáž, česání a focení až po objetí a procházku. Každá trvala tři minuty, po každé přišel krátký dotazník o náladě a elektrody na hlavě mezitím nepřetržitě snímaly, co se děje v různých částech mozku.
Co z toho vzešlo, trochu boří zažitou představu, že se u psa prostě „cítíme dobře“. Mozek totiž nereaguje na psí přítomnost jako na jeden celistvý zážitek, ale odpovídá jinak podle toho, co přesně děláte.
Hraní se psem a společná procházka výrazně zvýšily aktivitu alfa vln v čelním a prefrontálním laloku. Alfa vlny jsou mozkovým signálem relaxace a odpočinku, ne stavu, kdy usínáte u televize, ale klidného vyrovnání, kdy nejste ani napjatí, ani prázdní. Aktivovaly se přitom i takzvané rychlé alfa vlny, které jsou spojeny s klidnou koncentrací, tvůrčím myšlením a schopností zpracovávat věci bez zbytečného napětí.
Jinými slovy, hraní se psem nebo procházka s ním mozek přepne do stavu, o který se spousta z nás snaží meditací nebo dechovými cvičeními, jen bez mantry, aplikace a pomůcek.
Tady přišlo asi největší překvapení. Masírování a česání psa zvýšilo aktivitu v jiném pásmu, konkrétně v té části beta vln, která signalizuje klidné soustředění bez stresu, a nejen v čelní části mozku, ale ve všech osmi měřených oblastech najednou, včetně těch zodpovědných za zpracování tělesných vjemů a vizuálních informací.
Dává to smysl, když si to představíte v praxi. Při česání nebo masírování psa musíte vnímat, jak reaguje, kde tlačíte, co cítíte pod dlaněmi, jestli se uvolňuje, nebo napíná. Je to vlastně pohybová meditace, jenže místo soustředění na dech máte pod rukama teplou, dýchající bytost, která se spokojeně vrtí nebo otáčí hlavu za vaší rukou.
Subjektivní hodnocení po každé aktivitě přineslo trochu jiný obrázek než samotné snímání mozku. Procházka vyhrála v pocitu přirozenosti a pohodlí, jako by právě tahle chvíle venku s vodítkem v ruce evokovala něco samozřejmého a ustáleného.
Masáž dopadla jako nejlepší forma uvolnění ze všech aktivit. Krmení, mazlení i objetí zase prokazatelně zvedlo celkovou náladu, přesněji snížilo skóre zahrnující únavu, napětí, skleslost a zmatení dohromady. A co je možná nejzajímavější, pocit únavy a skleslosti klesl výrazně při všech aktivitách se psem bez výjimky, ať šlo o focení, nebo o pouhé setkání a oční kontakt na začátku. Opravdu žádná aktivita nezklamala.
Celé tohle měření potvrzuje, co pejskaři intuitivně cítí, ale dává tomu konkrétní základ. Přítomnost psa a fyzická interakce s ním nejsou jen milá kratochvíle, jsou to podněty, které mění elektrickou aktivitu mozku měřitelným způsobem. Hraní a procházka přinášejí relaxaci a tvůrčí klid, česání a masírování rozvíjejí pozornou přítomnost bez přetížení, krmení a mazlení zlepšují náladu v širším smyslu.
Co z toho plyne pro každodenní život? Možná to, že nemá cenu cítit se provinile za to, že si se psem hrajete půl hodiny místo něčeho „produktivního“. Mozek to totiž vnímá jako péči o sebe, jen trochu jinak, než si to obvykle připouštíme.
Zdroje: Autorský text, Studie: Yoo, O., Wu, Y., Han, J. S., & Park, S.-A. (2024). Psychophysiological and emotional effects of human–dog interactions by activity type: An electroencephalogram study. PMID: 38478472
