Léčba závislosti na alkoholu dnes nestojí jen na pevné vůli a předsevzetí, v laboratořích se zkoušejí i léky tlumící chuť na skleničku. Dřív, než k nim dojde, musí však pijící sám dospět k rozhodnutí, které vůbec nezávisí na objemu vypitého alkoholu.
Doma se o tom dlouho nemluví nahlas. Manželka si všimne, že prázdných lahví v garáži přibývá, děti poznají podle hlasu, jaký bude večer, a slib, že od pondělka bude líp, zazní už poněkolikáté. Blízcí pak většinou čekají hlavně na jedinou chvíli. Na okamžik, kdy pijící sám řekne, že potřebuje pomoc a půjde se léčit.
Taková chvíle ale přichází často pozdě. K léčbě se dostane jen malá část závislých a od prvních potíží obvykle uplyne dlouhá doba, přestože léčba závislosti na alkoholu prokazatelně funguje. Tým z americké Univerzity v Rochesteru se proto podíval, co alkoholiky k tomuto kroku nakonec dotlačí.
Zdálo by se logické, že čím více kdo pije, tím dřív pochopí, že je zle a sám od sebe vyhledá pomoc. Do výzkumu se přitom zapojilo 349 dospělých s vážnou závislostí, kteří se nikdy předtím neléčili, a naprostá většina z nich splňovala kritéria těžké formy. Pili většinu dnů v měsíci a v den, kdy pili, to bylo běžně kolem sedmi standardních dávek alkoholu.
Zhruba polovinu dní přitom šlo o takzvané nárazové pití, tedy nejméně pět dávek najednou, u žen čtyři. Přesto ochota léčit se vůbec nesouvisela s tím, kolik a jak často pijí. Kdo pil skoro denně, nebyl o nic rozhodnutější než ten, kdo si občas dal pauzu. Samotné množství vypitého tedy ochotu léčit se nezvyšuje, rozhoduje spíš něco, co se odehrává mimo sklenku.
S ochotou jít se léčit souviselo to, co alkohol napáchal doma. Kdo cítil, že kvůli pití trpí rodina a poškozují se vztahy, na kterých mu záleží, byl k léčbě ochotnější. Platilo to pro muže i pro ženy. Ohrožený vztah s nejbližšími patří podle autorů k obzvlášť bolestným zkušenostem, které v životě dospělého mohou přijít.
Léčba tak může být pro alkoholika šancí, jak trápení zmírnit a poškozené vztahy napravit. Autoři proto navrhují, aby osvětové kampaně, které mají závislé přivést k léčbě, stavěly právě na tématu rodiny a blízkých vztahů. Pro příbuzné z toho plyne, že dopady pití na rodinu mají v celém rozhodování velkou váhu.
U dalších dopadů pití se cesty žen a mužů rozcházejí. Ženy k léčbě silněji táhl smutek, pocit viny a stud kvůli alkoholu. Podle autorů trpí ženy se závislostí častěji depresí a sahají po skleničce, aby přehlušily smutek. Výčitky a stud kvůli pití tak u nich mohou být důležitým popudem začít se léčit.
U mužů se k léčbě vázaly hlavně starosti s penězi, do kterých se kvůli pití dostali. Možné vysvětlení vidí autoři v tom, že sebeúcta mužů často stojí na roli živitele a na finančním úspěchu. Potíže s penězi kvůli alkoholu je proto mohou zasáhnout obzvlášť citelně. U žen podobná souvislost s penězi nebyla, k léčbě je vedly spíš vlastní pocity.
Rozdíly mezi ženami a muži berou autoři jako první vodítko, které je potřeba dál ověřit. Výzkum totiž proběhl jen v jedné oblasti Spojených států mezi dobrovolníky, které tým oslovil přes sociální sítě. Šlo navíc o jednorázové dotazování, takže výsledky zachycují stav v jednom okamžiku.
Pevná vůle je při léčbě důležitá, velkou roli ale hraje i chuť na skleničku, která se ozve při pohledu na alkohol nebo v situaci, která pití připomíná. Čím silnější taková chuť je, tím vyšší bývá spotřeba i riziko, že se dotyčný po léčbě k pití vrátí. Právě proto se zkoumá, jestli ji mohou zmírnit léky.
Situace, které chuť na pití vyvolávají, se snaží napodobit laboratorní pokusy s léky. Dobrovolníci v nich vidí skutečnou sklenku s alkoholem nebo fotografii, případně poslouchají příběh se situací kolem pití, alkohol při tom ale zpravidla nepijí. Sleduje se, jestli lék dokáže chuť ztlumit lépe než placebo, tedy přípravek bez účinné látky.
Dohromady se sešlo 36 takových pokusů s 19 léky. Účinek se dal spočítat u 15 z nich a osm chuť na pití oproti placebu snížilo, ovšem jen mírně, nanejvýš středně. K nejsilnějším patřily kombinace dvou léků, jenže ty se zkoušely vždy jen jednou, stejně jako většina ostatních. Na zázrak to tedy zatím rozhodně nevypadá.
Ne každého závislého navíc pohled na alkohol rozhodí a žen bylo v pokusech jen necelá třetina, takže o jejich reakcích se ví méně. Výzkumníci proto doporučují, aby se pokusy vedly jednotněji a výsledky se daly lépe srovnávat. O tom, jaká léčba se komu hodí, vždy rozhoduje lékař podle konkrétního pacienta.
Ochota jít se léčit tak souvisí hlavně s tím, co všechno dotyčný člověk kvůli alkoholu ztrácí. U někoho je to klid v rodině, u jiného radost ze života nebo peníze na zaplacení účtů. Pro blízké je dobré vědět, že poškozené vztahy v rodině patří k tomu, co pijícího k léčbě přibližuje, i když se jim to v těžkých chvílích nemusí zdát.
Léčba pak nestojí jen na pevné vůli, pomáhá odborná péče a také léky, které se dál zkoumají. Udělat první krok stojí hodně sil, jenže se vyplatí, protože léčba závislosti na alkoholu opravdu funguje a dává šanci napravit to, co pití poškodilo.
Jestli máte dojem, že je načase se léčit, nemusíte na první krok zůstat sami. Obrátit se můžete na svého praktického lékaře, do adiktologické ambulance nebo na bezplatnou Národní linku pro odvykání na čísle 800 350 000, kde vám poradí i se závislostí na alkoholu. Zavolat tam mohou i blízcí dotyčné osoby.
Zdroje: Autorský text, studie: Conner, K. R., Abar, B., Aldalur, A., Chiang, A., Hutchison, M., Maisto, S. A. & Stecker, T. (2022). Alcohol-related consequences and the intention to seek treatment in women and men with severe, untreated alcohol use disorder. Addictive Behaviors. PMID: 35483181; studie: Meredith, L. R., Burnette, E. M., Nieto, S. J., Du, H., Donato, S., Grodin, E. N., Green, R., Magill, M., Baskerville, W. A. & Ray, L. A. (2023). Testing Pharmacotherapies for Alcohol Use Disorder with Cue Exposure Paradigms: A Systematic Review and Quantitative Synthesis of Human Laboratory Trial Methodology. Alcohol, Clinical and Experimental Research. PMID: 37423771.
