Přijedete k moři a vše se rázem změní. Spěch se vytratí, spadne z vás tíha a siesta náhle dává smysl. Belgičtí vědci vysvětlují, co za tím pocitem stojí, a ukazují i odvrácenou stranu téhle dovolenkové idyly, která v nás vyvolává pocit, že u moře je lépe.
Sestřenky musely jezdit k moři na doporučení lékaře. Měly potíže s dýcháním a pobřeží bylo součástí léčby, ne bonus k dovolené. Když jsem se pak jednou dostala k moři sama, říkala jsem si, jak je to zajímavé. U moře prostě nechvátáte. Dáváte si siestu s místními, na všechno říkáte „maňána” a nepřipadá vám to divné. Čím to je? Belgičtí vědci se té otázce věnovali roky a jejich výsledky jsou překvapivé.
Sanatoria na mořském pobřeží vznikala po celé Evropě už od 19. století. Lékaři posílali pacienty k pobřeží dávno předtím, než jim věda dokázala vysvětlit proč. Dnes už to vysvětlit umí.
Mořský vzduch nese drobné kapičky mořské vody plné bioaktivních látek, bakterií a solí, které se při každém příboji rozprašují do okolí. Belgičtí výzkumníci prokázali, že tyto látky aktivují imunitní systém. Sestřenky tam nejezdily jen pro klid, jezdily tam doslova pro jiný vzduch.
Nejde jen o plíce. Pohled na vodní hladinu zklidňuje mozkovou aktivitu spojenou se stresem a přemítáním. Zvuk vln nervová soustava přirozeně vyhodnocuje jako signál bezpečí. Vůně moře mozek spojuje s pocitem otevřeného, klidného prostoru.
Každý přitom tohle prožívá trochu jinak. Záleží na genetice, osobní historii, vzpomínkách z dětství. Dvě osoby stojící na stejné pláži ve stejnou chvíli mohou odejít s úplně jiným pocitem. Vzpomínka na dětskou dovolenou u moře proto není jen sentimentalita, je to proměnná, se kterou výzkumníci skutečně počítají.
U moře se hýbete víc, aniž byste o tom přemýšleli. Sama jsem se o tom přesvědčila nedávno na . Několik kilometrů dlouhá pláž a vy ji zdoláte, ani nevíte jak. Až spálená ramena vám dají najevo, že jste opravdu šli dlouho. Ujdete tisíce kroků, ale je vám krásně a cítíte se plní energie.
Chůze po písku zatěžuje svaly jinak než chodník, plavání v otevřené vodě kombinuje pohyb s chladem. Pláž je navíc přirozeným místem setkávání. Posedíte s místními, debatujete s cizími lidmi, hrajete si s dětmi v písku. Zdánlivě banální situace, které výzkumníci řadí mezi mechanismy, jimiž moře na zdraví působí.
Jenže stejný vzduch, který nese látky posilující imunitu, nese i jiné věci. Mikroplasty, průmyslové chemikálie, toxiny z přemnožených řas. Výzkumy ukazují, že mikroplasty se z mořského aerosolu dostávají přímo do dýchacích cest. Toxiny z řasových přemnožení mohou dráždit dýchací cesty, zejména u astmatiků a dětí.
Zdravotní přínos moře závisí na zdraví moře samotného. Znečištěné pobřeží léčivé vlastnosti ztrácí a přidává nová rizika. Doporučení lékaře jezdit k moři tedy platí, ale záleží ke kterému.
Tým 21 vědců z 15 oborů se roky věnoval otázce, kterou spousta z nás řeší intuitivně. Propojili epidemiologii, psychologii, toxikologii i mořskou biologii a výsledek je jednoznačný. Moře a lidské zdraví jsou neoddělitelně svázané. Biodiverzita pobřeží ovlivňuje složení vzduchu, zdravé ekosystémy udržují podmínky, za kterých pobřeží skutečně léčí.
Stav moře proto není jen ekologická otázka. Je to otázka našeho zdraví. Škoda, že žádné vlastní nemáme, ale díky bohu se dá cestovat různými způsoby.
Zdroje: Autorský text, Studie: Everaert, G., et al. (2024). Ocean for health: A transdisciplinary framework to accelerate research on ocean–human health connections.
