Statistiky každý rok oznamují, že české mzdy rostou a situace se zlepšuje. Medián přitom loni dosáhl 44 337 korun, jenže téměř dvě třetiny zaměstnanců na průměr nedosáhnou. Pokud patříte mezi ně, čekat na přidání od šéfa je strategie, která vás bude stát roky a stovky tisíc korun.
V prvním čtvrtletí 2026 vzrostla průměrná hrubá měsíční mzda o 8,1 %. Číslo vypadá skvěle, inflace byla přitom jen 1,6 %, takže reálný růst dosáhl 6,4 %. Jenže za tímto průměrem se skrývá obrovská nerovnoměrnost. Zatímco pracovníkům v oblasti nemovitostí stouply reálné mzdy o 20 %, kupní síla výdělků v energetice podle ČSÚ prakticky stagnovala. Průměr tedy vypovídá o trhu jako celku, ne o vašem konkrétním životě.
Nejčastější hrubé mzdy se pohybovaly mezi 38 a 42 tisíci korun. Průměrnou mzdu 52 202 korun nepobíralo 59 % mužů a rovných 73 % žen. Tohle není katastrofa, ale rozhodně to není důvod ke spokojenosti. Je to přesně ten moment, kdy se vyplatí přestat čekat a začít jednat.
Česko se od roku 2008 přiblížilo evropskému mzdovému průměru o 15 procentních bodů, dnes dosahujeme 57 % průměru EU. Zní to jako pokrok, a je to pokrok. Zároveň nás ale předhánějí státy, které bývaly chudší. Litva se vyhoupla z 26 % na 65 % evropského průměru, Estonsko a Polsko jsou na 60 %.
Růst mezd byl přitom výrazně rozdílný napříč odvětvími. Administrativa a podpůrné služby si připsaly 17 %, energetika téměř nic. Pokud pracujete v odvětví, kde mzdy stagnují, nepomůže vám žádný celostátní průměr. Pomůže vám jen vlastní iniciativa.
Spousta z nás otevře téma platu ve chvíli, kdy je vyčerpaná nebo naštvaná. Argumenty pak zní přibližně takto: mám toho hodně, kolega bere víc, inflace je přece vysoká. To jsou ale pocity, ne obchodní argumenty.
Zvýšení mzdy je z pohledu firmy investice a každá investice potřebuje zdůvodnění návratnosti. Ideální moment přichází po dokončení úspěšného projektu, během pravidelného hodnocení nebo ve chvíli, kdy přebíráte novou odpovědnost. Správný argument ve špatnou chvíli může skončit neúspěchem stejně spolehlivě jako slabý argument v tu správnou.
Nechoďte na schůzku s pocitem, že to nějak vysvětlíte. Připravte si stručný přehled toho, co jste za posledních 12 měsíců přinesli firmě, jak se změnila vaše role a jaký je tržní rozsah odměny na podobné pozici. Čím víc budete mluvit jazykem výsledků a čísel, tím méně bude debata emotivní.
Zásadní je přijít s konkrétní částkou nebo procentem. Věta „Chtěl/a bych si promluvit o zvýšení mzdy“ je začátek. Věta „Navrhuji úpravu o 15 % s ohledem na rozšířenou odpovědnost a dosažené výsledky“ je profesionální návrh. Druhou stranu nechte reagovat, ne navrhovat za vás.
Pokud firma nemůže nabídnout okamžité navýšení, ptejte se i na bonusovou složku navázanou na konkrétní cíle, více dní dovolené, rozpočet na vzdělávání nebo jasně definovanou cestu k vyšší pozici.
Odmítnutí nemusí být konec. Místo frustrace se ptejte konkrétně: co mám udělat, aby bylo zvýšení možné, jaké výsledky jsou pro to potřeba a v jakém časovém horizontu se k tomu vrátíme. Neurčité „uvidíme“ je horší než přímé odmítnutí. Konkrétní dohoda vám dává kontrolu nad dalším postupem. Vyhněte se ultimátům, pokud na ně nejste skutečně připraveni. „Když mi nepřidáte, odcházím“ je velmi silná karta a ztratí hodnotu v okamžiku, kdy u ní nezůstanete.
Žádost o vyšší plat aktivuje přirozený strach z odmítnutí. Mozek reaguje podobně, jako by šlo o sociální ohrožení, a tak raději zůstaneme v bezpečí. Roky. Jenže nevyjednávat má také cenu a ta se kumuluje. Rozdíl několika tisíc korun měsíčně dnes může znamenat stovky tisíc v dlouhodobém horizontu.
Přesně tohle hraje do karet vedení firem. Loajální zaměstnanec si nepřišel říct, protože tušil, že to nemá smysl. Nováček přišel v době, kdy byl trh napjatý, a dostal víc. Historické mzdové rozdíly pak nemá firma jak věrohodně obhájit, ale dokud o nich nevíte, nevyjednáváte.
Situace se ale mění. Česko musí do 7. června 2026 zapracovat evropskou směrnici 2023/970 do národní legislativy. Od ledna 2027 budou firmy povinně uvádět mzdové rozpětí přímo v pracovních inzerátech, nejpozději před pohovorem. Personalista se navíc nebude moci ptát na vaši předchozí výplatu.
Stávající zaměstnanci získají právo zeptat se na průměrnou odměnu kolegů na srovnatelných pozicích. Ne na konkrétní číslo jednoho člověka, ale na průměr celé skupiny. To stačí na to, aby bylo jasné, jestli odměňování ve firmě funguje férově. Pohovory i interní vyjednávání tak budou od příštího roku výrazně jiná hra.
V Česku přetrvává mýtus, že dobrá práce se odmění sama. Firmy ale odměňují výkon, odpovědnost a schopnost komunikovat vlastní hodnotu. Tiché čekání je pohodlné pro obě strany, ale dlouhodobě dražší právě pro tu vaši. Statistiky říkají, že se mzdy zvyšují. Jenže průměr nezaplatí vaše účty za elektřinu a medián neřekne šéfovi, že si zasloužíte víc. To musíte udělat sami.
