Chorvatské pobřeží přitahuje miliony turistů, ale jen málokdo míří na ostrov, který si díky dekádám vojenské uzávěry zachoval podobu, jakou jinde v Jadranu hledáte marně. Leží stranou hlavních tras a nabízí to, co přeplněná letoviska dávno ztratila.
Chorvatsko nabízí přes tisíc ostrovů, ale jen hrstka z nich dokáže návštěvníka skutečně překvapit. Dnešní tip na dovolenou patří mezi ty, které nemají potřebu se předvádět. Leží 44 kilometrů od dalmatské pevniny, daleko od výletních lodí, beach clubů a hlučných večírků, které dávno ovládly sousední Hvar. Kdo na něj jednou dorazí, většinou mu přestane stačit jakékoli jiné místo u moře.
Armáda ostrov opustila v roce 1989 a teprve od té doby se Vis začal postupně otevírat běžným turistům. Těch čtyřicet let uzávěry ale zanechalo stopy, které jsou dnes paradoxně tím nejcennějším, co ostrov má. Výstavba sem prostě nestihla dorazit ve vlně, která od sedmdesátých let proměnila velkou část dalmatského pobřeží.
Zachovaly se tu vinice, kamenné domky, prázdné zátoky a taky celý podzemní svět, který po sobě jugoslávská armáda nechala: tunely, hangáry pro ponorky, protiletecké kryty a pevnosti, do nichž dnes vstupujete volně nebo s místním průvodcem.
Město Vis má kamenné průčelí, pár uliček, kde se dá zabloudit bez mapy, a několik restaurací, které nevypadají, jako by je někdo otevřel teprve loni. Vinotéky tu zavírají, až se zavírají, ne podle hodinek.
Komiža je o něco menší a přímočařejší, přístav tu sousedí přímo s uličkami, které vás dovedou rovnou k vodě, a rybářský charakter vesnice zatím nikdo příliš nepřepisoval. Turistů je tu méně než ve městě Vis, a právě proto bývá Komiža přirozenou základnou pro ty, kdo plánují výlet k Modré jeskyni na sousedním Biševu a chtějí mít lodě na dosah ruky.
Biševo přitahuje návštěvníky především kvůli Modré jeskyni, přírodnímu úkazu, který funguje jen tehdy, když je moře klidné, světlo přichází pod hladinu pod správným úhlem a vy dorazíte ráno, jinak efekt prostě nevyjde. Lodě z Komiže vyrážejí brzy a fronta zájemců bývá i v hlavní sezóně znatelná, takže kdo váhá, většinou přijde pozdě. Nedaleko leží ostrůvky Ravnik a Budikovac se Zelenou jeskyní a lagunami, které turisté z velkých výletních lodí zpravidla míjejí, a právě proto stojí za to si na ně vyhradit extra čas.
Jednou z nejfotografovanějších zátok celého Chorvatska je Stiniva, ukrytá hluboko ve skalách na jižním pobřeží. Přístup po souši vede strmou stezkou dolů, ale stojí za to. Je to malá oblázková pláž svíraná mohutnými útesy poskytuje stín i v nejhorších odpoledních vedrech. Srebrna, Zaglav nebo Milna jsou místa, která v červenci nevypadají jako vytržená z dovolenkového katalogu, protože sem velké výletní lodě prostě nezajíždějí. Moře kolem ostrova je čisté natolik, že potápěči sem jezdí cíleně, ne jen proto, že jsou zrovna poblíž.
Vugava je odrůda, která jinde než na Visu prakticky neexistuje. Bílé víno z ní má specifickou chuť, za kterou stojí kamenitá půda a ostrý jadranský vzduch, a místní vinaři ho pěstují v podmínkách, které se příliš nezměnily za posledních sto let. Na červené se tu pěstuje Plavac mali, stejná odrůda, kterou znáte z Hvaru nebo Pelješace, ale vinaři na Visu trvají na tom, že jejich verze má svůj vlastní charakter. V místních restauracích dostanete nejčerstvější ryby a mořské plody takřka bez turistické přirážky, protože Vis si drží ceny přiměřenější než jeho slavnější soused Hvar.
Ostrov funguje nejlépe jako cíl pobytu na alespoň čtyři až pět nocí. Každý den tu lze strávit úplně jinak, jednou lodním výletem k jeskyním, jindy procházkou na Hum, nejvyšší bod ostrova s výhledem na celý Jadran. Kdo si chce odpočinout, najde pláže, kam denní výletníci z trajektů zpravidla vůbec nedojdou. Pronajmout si auto nebo skútr se rozhodně vyplatí. Teprve tehdy se ostrov plně otevře a prozradí místa, která na první pohled vidět nejsou, a právě ta jsou na Visu ta nejlepší.
Zdroje: Wikipedie, Jonny Melon
