Probouzíte se s úlevou, že to byl jen sen a nejste znovu před maturitní komisí? Nejste sami. Tyto sny se v dospělosti vracejí častěji a často souvisejí se stresem a tlakem na výkon v práci i doma.
Probudíte se s divným pocitem. Srdce vám buší, v hlavě se vám honí myšlenky na zkoušku, kterou jste měli absolvovat, jenže vy jste na ni ani nestudovali. Anebo jste se snažili zakřičet a nic, hlas jako by vám někdo vzal. A přitom jste školu dokončili před patnácti lety.
Tato situace se opakuje častěji, než by se mohlo zdát, a za tím vším stojí něco zajímavého. Mozek totiž v noci dělá úplně jinou práci než přes den. Zpracovává emoce, které jste odložili, protože na ně nebylo místo nebo čas. Snáře jsou hezké, někdy v nich skutečně najdete zajímavé symboly, ale ty opakující se obrazy mají hlubší základ v tom, co prožíváte právě teď.
V REM spánku se odehrává většina snění. Části mozku, které se starají o emoce, mají plné obrátky. Amygdala s hipokampem pracují se vzpomínkami, které mají silný emoční náboj, zatímco ta část, co řídí logiku a plánování, zrovna odpočívá. Všechno, co jste během dne odstrčili stranou, protože jste byli v práci nebo prostě neměli prostor to řešit, se teď vrací.
Mozek si v téhle fázi dovolí propojovat věci, které by vám normálně nedávaly smysl. Vědecké studie ukázaly, že tahle noční práce pomáhá ukládat důležité vzpomínky a zároveň snižuje jejich emoční sílu. Je to takové noční třídění, během kterého se mozek vypořádává s tím, co jste za den nasbírali a nestihli zpracovat.
Spousta lidí se diví, že se jim pořád zdají zkoušky, když už dávno nejsou studenti. Není to ale o tom, že byste měli nostalgii po škole. Zkouška má v sobě něco, co dokonale vyjadřuje určitý typ stresu. Tlak, hodnocení od druhých, strach, že to nezvládnete, očekávání, že musíte něco dokázat.
Když máte náročné období v práci, čelíte nějaké změně nebo máte pocit, že vás někdo neustále hodnotí, mozek sáhne po této osvědčené šabloně snu. Podobně to funguje se sny o obhajobě diplomky nebo prezentaci před důležitými lidmi. Neukazuje vám minulost, ale současnost zabalenou do známého obalu. Proto se ta maturita vrací zrovna ve chvíli, kdy máte velkou poradu s šéfem nebo čekáte na hodnocení projektu.
Nemožnost křičet ve snu má dvě roviny. Ta první je čistě tělesná. Během REM spánku se stane něco zajímavého s vašimi svaly. Mozek posílá signály, aby se dočasně vypnuly, jinak byste dělali všechny pohyby, co se vám zdají, přímo v posteli. Zabraňuje to zranění, takže když se vám zdá, že běžíte, reálně ležíte v klidu.
Ve snu samotném se tahle ochranná paralýza projeví jako neschopnost se hýbat nebo křičet. Vyšlete signál k hlasu, a nic se nestane. Pak je tu ale ještě druhá rovina. Tato konkrétní snová situace se objevuje u lidí, kteří mají pocit, že je nikdo neposlouchá. Třeba mlčíte v situacích, kdy byste chtěli něco říct, ale bojíte se reakce. Mozek vezme ten fyzický stav a promění ho v obraz, který sedí k tomu, jak se uvnitř cítíte.
Nejsou žádné univerzální symboly, které by fungovaly stejně pro každého člověka. Mozek v REM fázi propojuje věci, které by normálně k sobě nepatřily. Vaše osobní vzpomínky, emoce, zkušenosti, to všechno se míchá dohromady úplně novým způsobem.
Výzkumníci zjistili, že snové obrazy jsou originální a vznikají přímo ve vašem mozku podle toho, co jste prožili vy konkrétně. Pro někoho může ujíždějící autobus znamenat strach z nezvládnutí termínu, pro jiného obavu, že přichází o nové příležitosti. Záleží na vašem životě a aktuální situaci. Některé sny vás pak sledují ještě dlouho po probuzení a ovlivňují náladu nebo rozhodování během dne.
Mozek vám v noci ukazuje přesně to, co během dne odháníte pryč nebo si to ani plně neuvědomujete. Nejde o budoucnost ani minulost, jde o současnost. Když si uděláte čas a zamyslíte se nad tím, co se vám zdá a v jaké jste situaci, může vám to pomoct vidět věci, které jste zatím nechávali stranou. Sen sám o sobě nezmizí jen proto, že mu porozumíte. Už jen to, že víte, proč přichází, dokáže uvolnit napětí a dát vám šanci něco změnit v reálném životě.
Zdroje:
Siegel, J. M. (2005). REM sleep. Principles and Practice of Sleep Medicine
Nielsen, T., & Levin, R. (2007). Nightmares: A new neurocognitive model. Sleep Medicine Reviews, 11(4), 295–310
Malinowski, J. E., & Horton, C. L. (2015). Metaphor and hyperassociativity: The imagination mechanisms behind emotion assimilation in sleep and dreaming. Frontiers in Psychology, 6, 1132.
