Za poslední rok vznikla v Česku řada zpráv, které ukazují nepříjemnou pravdu. Pijeme víc, mladí sahají po nikotinu dřív a obrazovky nás drží pevněji než kdy jindy. Přesto se leccos mění, a ne vždy k horšímu.
Šuplík plný prášků na spaní, pivo k večeři jako samozřejmost, telefon v ruce od probuzení do noci. Nic z toho nepůsobí jako závislost. Nejnovější data ale ukazují nepříjemnou pravdu. Různé druhy závislostí v Česku rostou, zasahují stále mladší lidi a stát na to nestačí reagovat.
Česko patří v evropském srovnání mezi země s progresivní drogovou politikou. Jenže progresivní přístup nestačí, pokud za ním nestojí dostatek kapacit a peněz. V zemi je dnes certifikováno celkem 224 specializovaných služeb pro lidi se závislostmi, od nízkoprahových zařízení přes ambulantní poradny až po rezidenční léčbu. Síť služeb roste, ale poptávka po ní roste rychleji.
Denní pití alkoholu v české populaci stoupá. Tady jsem mírně překvapená, protože rok co rok vidím v médiích, jak si výrobci alkoholu stěžují na menší obraty. Asi to tak hrozné není. Stejný trend sledují odborníci u psychoaktivních léků, tedy přípravků předepisovaných na spaní, úzkost nebo bolest, jejichž kombinace s alkoholem může být život ohrožující. Společnost přitom rizika jejich kombinace soustavně podceňuje.
V přístupu k návykovým látkám se věci mění jen u těch nejmladších. Starší generace jednoduše funguje dál tak, jak byla zvyklá. Pít k večeři je normální, prášek na spaní je přece od lékaře a o tom, co to s tělem dělá rok za rokem, se v ordinacích moc nemluví.
Čeští teenageři sáhnou po nelegálních látkách méně než jejich vrstevníci v jiných evropských zemích. Jenže jsou jiný příběh. Podíl dospívajících, kteří je používají každý den, strmě roste. Dospělí přecházejí od cigaret k alternativám a mladí tento vzorec kopírují, většinou aniž by tušili, co vlastně vdechují.
Kontrolní akce ADaM navíc ukázala, že zákaz prodeje alkoholu a tabáku mladistvým se stále systematicky porušuje, přičemž inspektoři to potvrdili při kontrolách hned dvakrát za sebou.
Od ledna 2026 si dospělý člověk starší 21 let může doma legálně vypěstovat až tři rostliny konopí a přechovávat sto gramů. Novela trestního zákoníku zároveň přepisuje hranici mezi trestným činem a přestupkem a zmírňuje sazby za některé drogové delikty. Ve stejném balíčku přišlo i něco, co by před pár lety znělo nevěrohodně, totiž že psilocybin, látku z halucinogenních hub, je nově možné předepsat onkologickým pacientům s depresivní poruchou. Pod přísným dohledem, ale přesto to jde.
Každý desátý dospívající v Česku vykazuje příznaky závislosti na digitálních médiích. Rodiče přitom bojují s vyhořením z neustálého boje o pozornost svých dětí. Odborníci se loni v prosinci sešli k tématům, jako jsou závislost na hraní digitálních her, online pornografie nebo mobilní telefony ve školách.
Digitální závislosti jsou v českém systému nová kategorie, zařazená do přehledu výročních zpráv teprve nedávno. Data se sbírají, metodika se ladí a tempo, jakým digitální prostředí mění chování dospívajících, předbíhá schopnost vědy na to reagovat.
Úřad vlády rozdělil na protidrogovou politiku celkem 415 milionů korun, přičemž žadatelé chtěli téměř 556 milionů. Rozdíl mezi tím, co bylo potřeba, a tím, co stát skutečně poslal, mluví za vše.
Akční plán politiky v oblasti závislostí na roky 2023 až 2025 byl splněn jen zčásti, kdy ze 76 aktivit bylo plně splněno 33, dalších 34 pouze částečně a 9 nebylo splněno vůbec. Na realizaci bylo vynaloženo 341 milionů korun z plánovaných 957 milionů. Čísla, která žádný komentář nepotřebují.
Záchranný nosní sprej, který dokáže zastavit smrtelné předávkování, se loni dostal do rukou lidem v 15 českých městech. Distribuovalo se přes 1 500 balení, dvojnásobek oproti roku předchozímu. Každé z nich mohlo zachránit život.
Česká data o závislostech jsou teď mezinárodně certifikovaná a srovnatelná s daty ostatních evropských zemí. Pro tvorbu smysluplné politiky je to základ, bez kterého se nedá pohnout dál.
Hranice toho, co společnost považuje za závislost, se postupně rozšiřují. Digitální závislosti otevřely dveře otázkám, které odborníci teprve začínají řešit. Kdo si dnes s klidným svědomím řekne, že mobil nepotřebuje mít neustále u sebe? Málokdo. Spousta z nás to tiše tuší, ale dokud to okolí vnímá jako normální, je těžké to vůbec začít řešit.
Zdroje: Autorský text, Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti, Vláda ČR, Novinky
