Rujána je největší německý ostrov v Baltském moři, přibližně 650 kilometrů od Prahy, a za socíku patřila mezi nejoblíbenější cíle československých dovolenkářů. Křídové útesy, slovanská minulost a nacistický kolos u pláže fungují dodnes.
Během školních let nám němčinářka neustále básnila o Rujáně, o bílých útesech nad mořem a o prázdninách, které jsou prý jiné než všude jinde. Tehdy to znělo jako povinná odbočka v hodině, ale ostrov si tu pověst nakonec zasloužil. Za socíku sem Češi jezdili masově, dnes taky přijíždějí, jen v menším počtu.
Než se z Rujány stalo rekreační místo, děly se tu věci. Od 6. století ji obývali slovanští Ránové, kteří uctívali boha Svantovíta a na Arkoně postavili chrám s věštírnou, kam na podzimní dožínky přicházeli poutníci z celého okolí.
Jenže pak přišel dánský král Valdemar I. a v roce 1168 celé hradiště dobyl, chrám vyplenil, dřevěnou modlu nechal zničit a místní donutil ke křtu. Chrám se nakonec se zbytkem útesu sesunul do moře, protože mys Arkona eroduje dodnes a sesuvy jsou tu každoroční realitou. Alfons Mucha tuhle kapitolu zachytil v roce 1912 na plátně Slavnost Svantovítova v rámci Slovanské epopeje. Od roku 2021 tu stojí nová socha Svantovíta se čtyřmi hlavami.
Útesy v Národním parku Jasmund jsou přesně to, kvůli čemu sem většina turistů přijede poprvé. Křídy na severu ostrova u Sassnitz dosahují místy výšky přes třicet metrů a Königsstuhl, ten nejslavnější z nich, leží ve výšce 118 metrů nad hladinou moře. Procházka podél útesů se sestupem k vodě trvá přibližně čtyři hodiny a dá se zvládnout i na kole. Bukové lesy Jasmundu jsou zapsány na seznam UNESCO a útesy samotné kdysi inspirovaly romantického malíře Caspara Davida Friedricha, jehož obrazy tohle místo proslavily daleko za hranicemi Německa.
Prora je přesně tak bizarní, jak to zní. Hitlerova organizace Kraft durch Freude začala v roce 1936 stavět pětikilometrový betonový komplex natažený podél pláže, navržený pro 20 000 hostů najednou, kteří tu měli trávit dovolenou snů.
Válka stavbu zastavila ještě před nastěhováním prvního hosta, pak tu sídlila sovětská armáda, pak armáda NDR a po sjednocení Německa areál chátral za plotem. Dnes část komplexu funguje jako muzeum mapující nacistickou architekturu i éru NDR, část se přeměnila na apartmány s výhledem přímo na moře.
FKK kultura, tedy nudapláže, na Rujáně přežila všechny politické převraty a frčí dál, takže nikdo z toho nedělá vědu. Písečné pláže se táhnou po celém pobřeží a v létě praskají ve švech. Binz, Sellin nebo Göhren jsou letoviska, která si udržela ráz přímořských lázní z přelomu 19. a 20. století, s vilami, kolonádami a promenádami.
Binz bývá označován za nejhezčí z nich, s molem sahajícím hluboko do moře. V roce 2014 se Rujána stala nejoblíbenějším německým prázdninovým ostrovem s téměř 5,9 miliony přenocování, přičemž zhruba čtvrtina všech přenocování v celém Meklenbursku-Předním Pomořansku připadá právě sem.
Na ostrově jezdí parní úzkokolejka Rasender Roland, tedy Zuřivý Roland, která se vine lesy a vesničkami tak pomalu, že ji na rovném úseku předjedete na kole. Ale to je přesně ta její hodnota, která osloví turisty. Retro vagóny, sykot páry a zastávky u pláže dělají z jízdy zážitek sám o sobě. Kolo je ostatně na Rujáně výborná volba, síť cyklotras je hustá a terén většinou rovný. Ostrov má i českou stopu, protože epizoda Modrá světla ze seriálu 30 případů majora Zemana se natáčela přímo v Binzu a okolí, lokace jsou dodnes k dohledání.
Situace na východě Evropy a ceny paliv v posledních letech docela proměnily mapu dovolených, spousta lidí přehodnotila vzdálené lety a začala hledat blíž. Baltské moře v tom kontextu dává smysl, je dostupné autem za necelých sedm hodin přes Drážďany a Berlín, nevyžaduje letiště ani směnárnu a Rujána konkrétně nabízí dost na to, aby se tam dal strávit celý týden bez pocitu, že něco chybí.
Na ostrov se přijíždí přes Stralsund, odkud vede hráz s mostem. Sezóna běží od dubna do října, v červnu až srpnu je tu nejvíc lidí, mimo ni je ostrov klidnější, levnější a paradoxně hezčí. Němčinářka tedy nebásnila nadarmo, místo má stále co nabídnout.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Fotr na tripu, Deník
