S příchodem teplých dnů přibývá starostí nejenom nám, ale taky psům, kteří se s horkem vyrovnávají hůře, než jejich tělo zvládá. Pár změn v každodenní rutině přitom dokáže hodně změnit a přehřátí není riziko, které by šlo brát na lehkou váhu.
Ještě není červen a za oknem jsou teploty, které by se před pár lety hodily spíš do první poloviny července. Psí parťák na teplo reaguje jinak než my. Zatímco si člověk sundá svetr a otevře okno, pes něco takového udělat nemůže. Jeho tělo teplotu reguluje hlavně dýcháním, a ve chvíli, kdy mu okolní vzduch tu práci nestíhá usnadňovat, začínají problémy.
Psi se nepotí kůží tak jako lidé, odvádějí teplo převážně dýcháním, což je v horkém prostředí velmi neefektivní. Přehřátí se přitom netýká jen situací, kdy venku praží přes třicet stupňů, nastane klidně i za relativně příjemného teplého odpoledne, zvláště pokud pes pobíhá nebo sedí na slunci bez přístupu ke stínu.
Obzvlášť pozorní by měli být majitelé mopsů, buldočků a podobných psů s plochým obličejem. Pozor by si měli dát také u starších zvířat, štěňat a psů s nadváhou, protože u nich dochází k přehřátí snáze a rychleji než u ostatních.
Posunout procházku na brzy ráno nebo pozdní večerní hodiny je jedna z věcí, které psu v horkém počasí reálně pomohou, přesto ji spousta majitelů odkládá na neurčito. Ranní hodiny nabízejí výrazně nižší teploty, navíc asfalt se za noc ochladí a nehrozí popáleniny tlapek. Přiložte hřbet ruky na chodník a vydržte sedm sekund. Pálí to? Pokud to sami nevydržíte, váš pes tam také stát nemůže.
Často se stává, že pes na kratší procházce se nemá z čeho napít, čeká na něj miska až doma a mezitím se stihne přehřát. Pokud vyrážíte se psem ven, i na zdánlivě krátkou trasu, berte s sebou vodu a skládací misku. V horkých dnech by měl mít pes přístup k vodě prakticky kdykoli, nejen po návratu domů.
Když venku nelze psa pořádně vybít pohybem, přijdou na řadu aktivity, které ho zaměstnají jinak. Schovat pamlsky po bytě nebo zahradě a nechat psa čichat, nabídnout mu hračky s mraženým jídlem uvnitř nebo věnovat čtvrthodinu základním povelům v chladném interiéru, to všechno funguje překvapivě dobře. Pes je po takovém cvičení spokojený i unavený, přestože neušel žádné kilometry. V horku je tohle docela vítaná alternativa k dopolednímu sprintu za míčem.
Tohle téma se vrací každé léto, přesto psi v autech stále trpí. Teplota v zaparkovaném voze stoupá velmi rychle. Během dvaceti minut se interiér může zahřát na přes padesát stupňů, a to i ve stínu s pootevřenými okny. Pes reguluje teplotu dýcháním, proto to v uzavřeném přehřátém prostoru jednoduše nestačí.
Stín ani pootevřené okénko situaci zásadně nemění. Pokud nutně musíte se psem jet, plánujte trasu tak, abyste ho nikdy nenechali samotného. Využívejte klimatizaci, nesměřujte ale proud studeného vzduchu přímo na zvíře a vyhýbejte se cestám v největším parnu.
Přehřátí nezačíná vždy dramatickým kolapsem, první příznaky bývají nenápadné. Pes začne výrazně rychleji dýchat, může být neklidný nebo naopak apatický, třese se, silně sliní nebo zvrací. Jakmile tohle zpozorujete, přesuňte psa do stínu nebo chladné místnosti a začněte ho pomalu ochlazovat vlažnou vodou na břiše, v tříslech a na tlapkách.
Vodu nabízejte po malých dávkách, rozhodně ne celou misku najednou. I pes, který se po ochlazení jeví dobře, potřebuje veterinární vyšetření, protože přehřátí může poškodit orgány způsobem, který zvenčí vůbec nepoznáte. Úmrtnost na přehřátí se pohybuje kolem padesáti procent.
Nic z toho neznamená, že se se psem musíte zamknout doma a čekat na říjen. Stačí trochu přeplánovat den, posunout procházky, mít u sebe vodu a sledovat, jak se pes tváří. Psi jsou skvělí společníci i v létě, jen potřebují, aby je jejich majitelé trochu víc hlídali než na podzim.
