Spousta houbařů vyráží do lesa až v létě, ale sezóna začíná mnohem dříve, než si většina z nás uvědomuje. Nenajdete jen smrže a kačenky, ale i další velmi chutné houby, které rostou od časného jara do června.
Netrpěliví houbaři dobře znají ten pocit, kdy člověk kouká z okna na les a přemýšlí, kdy to konečně začne. Jenže ono to už dávno začalo. Sezóna startuje, jakmile přijdou první teplejší dny, a kdo to ví a vyrazí, vrátí se s plným košíkem ještě dříve, než většina houbařů vůbec začne přemýšlet o výletu. Stačí vědět, co hledat a kde.
Jejich nezaměnitelný klobouk se sítí podélných žeber houbaři poznají na první pohled a ve světlých listnatých lesích, sadech a parcích je najdete od dubna do května. Vyhledávají bohatou půdu a okolí starých ovocných stromů, ale občas se vynoří i v zahradě nebo na kraji křovin. Ve Francii nebo Itálii patří smrže k houbám, za něž se na trzích platí slušné částky, a kdo je sbírá doma v lese zadarmo, má pěknou výhodu.
Syrové je nejíme nikdy, jedno pravidlo tu platí bez výjimky, a tím je důkladná tepelná úprava. V roce 2024 to bolestně připomněl případ z americké Montany, kde po konzumaci nedostatečně tepelně upravených smržů v restauraci onemocnělo přes padesát lidí a dva z nich na následky zemřeli. Pořádné osmažení nebo povaření na chuti nic neubere, syrové ale být nesmí.
Vrcholu dosahuje na přelomu března a dubna, ale na dobrých lokalitách ji najdete v průběhu celého dubna, občas i v květnu. Klobouk má hluboká podélná žebra v olivově hnědých tónech a ke třeni drží jen nahoře ve špičce, ne po celé délce jako u jiných hub. Mladá houba vypadá skoro jako pouhý klobouk bez třeně, třeň je schovaný v zemi a vyleze až později, kdy může být i několikanásobně delší než klobouk samotný.
Chuť se přibližuje smržům, i když pevností za nimi trochu zaostává, a houbaři si jí cení i proto, že roste ve chvíli, kdy jiné jedlé houby většinou chybí. Zaměnit ji lze se smržem polovolným, který má klobouk srostlý se třeněm přibližně do poloviny výšky, nebo s drobnou kačenkou náprstkovou s hladším kloboukem. Tepelná úprava je nutností i tady, trávicí potíže se mohou dostavit i u těch, kteří ji bez problémů jedli celá léta.
Od dubna do června ji najdete na loukách, mezích, v sadech a zahradách, nejčastěji pod třešněmi, trnkami nebo jabloněmi, a rok co rok se vrací na úplně stejná místa. Kdo jednu lokalitu najde, má ji v zásobě natrvalo. Klobouk je masitý, krémový nebo bělavý, lupeny husté a bílé. Nejtypičtějším znakem je silná vůně po čerstvě namleté celozrnné mouce, která je nepřehlédnutelná, a houbaři, kteří ji znají, ji podle ní rozpoznají dříve, než vůbec klobouk pořádně uvidí.
Pozor je potřeba dát na jedovatou závojenku olovovou, která ale roste až od léta v lesích pod duby a habry, má řidší lupeny zabarvující se do růžova a jinak voní. Závojenka podtrnka rostoucí pod trnkami je naopak jedlá, stejně jako závojenka náspová nebo vzácnější závojenka Saundersova pod jilmy.
Bez smrkové šišky ji prostě nenajdete, roste výhradně na nich, nejčastěji na těch, které leží alespoň částečně pod povrchem půdy. Hledejte ji ve vzrostlých smrkových porostech v podhůří a pahorkatinách, kde roste ve velkých skupinách. Klobouk je malý, deset až pětadvacet milimetrů, hnědý nebo okrově hnědý, třeň je pružný s kořínkem zahrabaným hluboko do půdy. Vůně je příjemná a houbová, chuť mírná bez hořkosti.
V kuchyni se uplatní spíš v polévkách nebo jako doplněk jiných pokrmů, protože třeně jsou příliš tuhé. Roste souběžně s posledními kačenkami, takže jeden výlet do smrkového lesa s přesahem do listnatého může přinést rovnou obojí.
Dobrá znalost lokalit se vyplatí víc než cokoli jiného, protože smrže, kačenky i čirůvky se vracejí na stejná místa rok co rok, a kdo je jednou najde, vrátí se tam každé jaro. Holínky a nepromokavá bunda nejsou přepychem, jarní les bývá mokrý a půda rozbředlá. Jen nezapomeňte na to, že nasbírané jarní houby musíte vždy tepelně upravit, syrové na talíř nepatří. Tolik stačí, aby sezóna začala dřív, než na ni čeká většina houbařů.
Zdroje: Autorský text, Česká mykologická společnost, ČMS, ČMS, Wikipedie
