Vrásčitá kulička s velkýma očima, s výrazem věčného překvapení a nočním chrápáním, které slyší i sousedi. Francouzský buldoček patří k nejoblíbenějším plemenům vůbec. Jen málokdo ale tuší, že tahle roztomilá koule má za sebou kariéru, které by se nezalekl ani zkušený voják.
Spousta z nás zná francouzského buldočka jako gaučového povaleče. Jenže tohle plemeno má v kapse životopis, který by většinu moderních mazlíčků zahanbil. Za první světové války patřil francouzský buldoček jménem Mutt k psím pracovníkům organizace YMCA, která tehdy zajišťovala plných 90 % veškeré pomoci vojákům na frontě, od jídla přes ošetřování až po zvedání morálky. A Mutt měl v tomhle systému svou nezastupitelnou roli, protože doručoval cigarety přímo do zákopů.
Mutt nenastupoval do služby ledabyle. Na krku nosil šátek s logem YMCA a pohyboval se mezi vojáky 11. ženijního pluku během operace Aisne-Marne v roce 1918. Fotografie z té doby ho zachycují při předávání cigaret, zatímco si vojáci odebírají kartony z jeho zad a on mezitím inkasuje zasloužená pohlazení. Během své služby byl dvakrát zraněn, přesto odmítl přestat. Po skončení války se dostal až do Ameriky, což samo o sobě není špatný životopis pro psa, který začínal v bahně francouzských zákopů.
Cigarety přitom tehdy nebyly jen rozmarem. Vojáci v zákopech se potýkali s nesnesitelnou nudou, strachem a všudypřítomným zápachem rozkládajících se těl, bahna a lidského potu. Tabák pomáhal překrýt pach, uklidňoval nervy a udržoval bdělost. Jeden z pobočníků generála Pershinga tvrdil, že cigareta mohla rozhodnout mezi hrdinou a zbabělcem. Mutt tedy nedoručoval jen tabák, doručoval psychickou oporu v jednom z nejkrutějších konfliktů v dějinách.
Za první světové války nesloužili v armádě jen lidé. Odhaduje se, že v různých rolích působilo na 16 milionů zvířat, od koní a velbloudů přes holuby až po psy nejrůznějších plemen. Větší psi táhli kulomety, teriéři likvidovali krysy v zákopech a psi jako Bruce, černo-bílý britský pes, běhali s urgentními rozkazy podél celé západní fronty.
Nejslavnější válečný pes první světové války ale nebyl buldoček. Byl to Stubby, malý bulteriér, který jako první pes v historii americké armády získal hodnost seržanta. Strávil v bojích 210 dní, zúčastnil se 17 střetů a jednou dokonce zadržel německého vojáka. Varoval své spolubojovníky před plynovými útoky, utěšoval zraněné a nakonec se stal maskotem Georgetown Hoyas.
Dalším příkladem je Philly, fenka propašovaná do Francie vojáky 79. divize, která byla dvakrát zraněna, jednou plynem a jednou střelnou zbraní, a z války se vrátila se dvěma Purpurovými srdci.
Kdokoli, kdo někdy sdílel gauč nebo postel s francouzským buldočkem, potvrdí, že po prvním týdnu přestanete chrápání vůbec řešit. Pes se přisune co nejblíže a usne s výrazem naprosté spokojenosti. Přesně v tu chvíli pochopíte, o čem ta oblíbenost je. Nejde o to, že by byl dokonalý. Jde o to, že je váš, vrásčitý, hlučný a plný energie.
Pokud vás příběh Mutta přesvědčil, že chcete francouzského buldočka doma, věnujte výběru chovatele stejnou péči, jakou by věnoval Mutt svému poslednímu doručení. Zdravotní stav u tohoto plemene závisí z velké části na zodpovědném chovu, zkrácené dýchací cesty mohou při špatné genetice způsobovat vážné problémy. Požádejte o možnost strávit se psem celý den a sledujte, jak se chová. Správný francouzský buldoček vás totiž sám vybere, ne naopak.
Zdroje: Autorský text, Coffee or die, Task & Purpose
