Na cestách po Francii vás zaručeně čeká spousta příjemných chvil, dokud nepřijde oběd v restauraci. Tam se ukáže, že místní mají jasná očekávání a obsluha dokáže dát najevo nesouhlas jediným chladným pohledem. Cizinci, kteří se u stolu chovají jinak, než Francouzi považují za vhodné, rychle narazí, ale často netuší proč.
Francie láká miliony turistů ročně kvůli památkám, vínu a jídlu, ale málokdo tuší, že už samotná objednávka v běžné restauraci může rozhodnout o tom, jestli si odnesete skvělý zážitek, nebo ledový přístup personálu. Stolování ve Francii totiž funguje podle přísných pravidel, která nejsou napsaná v žádném průvodci a cizinci je porušují, aniž by tušili proč.
Když vstoupíte do francouzské restaurace, obsluha sleduje, jestli čekáte na uvedení ke stolu, nebo se rovnou usadíte sami. První varianta je správná, druhá působí jako ignorování místních zvyklostí.
Pozdrav "bonjour" nebo "bonsoir" funguje jako vstupní heslo, které otevírá dveře k normální komunikaci. Pokud začnete rovnou anglicky bez jediného pokusu o francouzštinu, narazíte na zeď, kterou jste si sami postavili. Nejde o xenofobii, ale o očekávání základního respektu k jazyku a kultuře.
Když dostanete jídelní lístek, nechápejte ho jako nabídku ingrediencí, ze kterých si sestavíte vlastní jídlo. Šéfkuchař navrhl chody s konkrétní logikou, kombinace surovin a příloh odpovídají jeho vizi a struktuře celého menu.
Žádosti typu "steak místo ryby" nebo "příloha z jiného jídla" vyvolávají u obsluhy i v kuchyni zklamání. Menu reprezentuje práci šéfkuchaře, takže zásahy do něj působí jako zpochybnění jeho dovedností. Pokud vám něco nevyhovuje, vyberte si jiný chod, ale nepožadujte individuální změny
Jakmile vám obsluha postaví talíř na stůl, automaticky nezačínáte jíst. Když stolujete s více lidmi, nikdo nezačíná dřív, než mají jídlo všichni u stolu. Hostitel nebo obsluha může dát signál lehkým pokynem ruky, nebo větou "bon appétit".
Ruce zůstávají viditelné na stole, nikoli v klíně, protože tento zvyk vychází z historických norem, kdy skryté ruce vyvolávaly podezření. Lokty ale na desku stolu nepatří, i když se ruce drží nad úrovní talíře.
Chléb na francouzském stole nefunguje jako samostatné jídlo, ale jako doprovod s konkrétní úlohou. Nelámete ho rukama nad talířem, ale položíte si krajíc vedle talíře na ubrus, nebo na malý talířek. Okusovat přímo z celého kousku se považuje za nevhodné, místo toho odtrhnete menší kousek.
Chléb nepoužíváte jako lopatu na nasoukání jídla na vidličku, ani jako náhradu příboru pro sbírání omáčky. V některých regionech můžete chlebem otřít zbytky omáčky z talíře na konci chodu, ale děláte to nenápadně a jen když už jste s chodem hotovi.
Francouzská obsluha očekává, že budete vědět, co chcete, a vyjádříte to krátce a srozumitelně. Zdlouhavé váhání, změny objednávky nebo neustálé dotazy na detaily každého chodu působí jako zbytečná zátěž. Pokud nevíte, co si vybrat, požádejte o doporučení, ale nerozjíždějte dialog o preferencích, nebo alergiích.
Vyhněte se familiárnímu tónu nebo pokusům o vtipkování, pokud nevidíte, že obsluha sama nastavuje uvolněnější atmosféru. Zdvořilost ano, ale s respektem k pracovní roli obsluhy.
Francouzský oběd, nebo večeře má vlastní rytmus, který vyplývá z koordinace mezi kuchyní a obsluhou. Pauzy mezi chody slouží k tomu, abyste si vychutnali předchozí chod a připravili se na další. Pokud spěcháte a požadujete rychlejší podávání, narušujete logiku servisu.
Sledujte tempo okolních stolů a přizpůsobte se mu, protože restaurace má nastavený průměrný čas na jeden oběd a funguje podle tohoto harmonogramu.
Víno tvoří nedílnou část francouzského jídla a jeho výběr není ponechán jen na osobním vkusu hosta. Obsluha, nebo someliér doporučí víno, které odpovídá chodu, a toto doporučení má logiku založenou na chuti, textuře a intenzitě jídla.
Respektujte pořadí podávání vín, která postupují od lehčích k výraznějším, od bílých k červeným podle struktury menu. Žádosti typu "červené víno ke všem chodům" narušují tento koncept.
Na stole najdete příbory seřazené podle pořadí chodů, vnější příbory slouží k prvnímu chodu a postupujete směrem dovnitř. Odkládání příborů na talíř má svůj význam. Když je položíte šikmo přes talíř ve tvaru písmene V, signalizujete, že ještě pokračujete. Pokud je položíte rovnoběžně na pravou stranu talíře, dáváte najevo, že jste skončili.
Francouzi stolují v tlumenějším tónu než Češi a očekávají, že hosté budou dodržovat podobnou hladinu hluku. Hlasitý smích, křik přes stůl, nebo telefonování u stolu považují za neslušné, protože to ruší atmosféru pro ostatní. Telefon nechte v tašce, nebo v tichém režimu, focení jídla je tolerované, ale bez blesku.
Když si příště sednete v pařížské restauraci nebo venkovském podniku v Provence, budete vědět, na co si dát pozor a jak se vyhnout ledovému přístupu obsluhy. Pár slov ve francouzštině při vstupu, respekt k menu bez úprav a sledování tempa stolování vás posune z pozice turisty, který ruší provoz, do role hosta, který chápe místní zvyklosti.
Francouzská gastronomie nabízí skvělé zážitky, ale vyžaduje ochotu přizpůsobit se místním lidem, kteří jsou hrdí na svůj jazyk a zemi.
Zdroje: Eat Like The French, Jíme to
