Japonsko není jen zemí technologií a krásných historických památek, je to také místo, kde jídlo berou úplně jinak než Evropané. Nikoho nepřekvapí, že se zde lidé dožívají vysokého věku. Je to snad díky jejich zdravé kuchyni?
Japonsko není jen zemí technologií a krásných historických památek, je to také místo, kde se k jídlu přistupuje s větší lehkostí a respektem. Na Okinawě se stoluje pomalu, z menších misek a bez pocitu, že je potřeba dojíst všechno, co je na stole. Právě tady vznikl zvyk Hara Hachi Bu, který učí přestat jíst ve chvíli, kdy tělo říká dost. Nejde o dietu ani o přísný režim, spíš o způsob, jak si dopřát jídlo tak, abyste odcházeli od stolu spokojení, a ne unavení. V tamní kultuře je běžné, že člověk jí jen tolik, kolik opravdu potřebuje, a zbytek nechá být bez výčitek.
Okinawský přístup vznikl v době, kdy se jídlo bralo jako dar, a ne jako samozřejmost. Místní si všimli, že když jedí pomaleji a s větší pozorností, cítí se po jídle lépe. Postupně z toho vzniklo jednoduché pravidlo, které se předává dál.
Jíst do chvíle, kdy je tělo zhruba na 80 % sytosti, a pak skončit. Ne proto, že by se nesmělo víc, ale proto, že víc už není potřeba. Z běžného oběda se tak stává chvíle klidu, ne závod s časem ani boj s vlastním talířem.
Jídelní stůl vypadá jinak než ten náš. Jídlo je rozděleno do několika menších misek, které se postupně jí. Nikdo nemá před sebou jednu velkou porci, která vyvolává tichý tlak všechno dojíst. U nás je plný talíř často vnímán jako závazek a mnoho lidí jí dál jen proto, aby nic nezůstalo. Nebo prostě a jednoduše rychle hltají vše, co mají před sebou.
V Japonsku nic takového neplatí. Menší nádoby dávají větší volnost a podporují přirozené zastavení v okamžiku, kdy tělo říká, že má dost. Pomalejší tempo navíc pomáhá víc vnímat chuť, vůni i to, jak se cítíte během jídla. Jídlo se tak mění z povinnosti v příjemnou pauzu uprostřed dne.
Tělo potřebuje několik minut, aby dalo vědět, že má dost energie. Když jíte rychle, mozek to nestihne zachytit. Poté přichází únava, těžký žaludek, někdy i chuť na sladké jako rychlá náplast na přetížený organismus.
Když skončíte ve chvíli, kdy jste zhruba na 80 % sytosti, tělo má prostor ten zbytek dohnat samo. Místo přejedení přichází lehkost, stabilnější energie během dne, menší výkyvy hladu a klidnější pocit po jídle. Váha se vám díky této metodě postupně ustálí, aniž byste museli cokoli hlídat nebo si vše odpírat. Jídlo přestane být zdrojem tlaku a vrátí se do roviny, kde vám dělá dobře a nebere energii.
Je zajímavé, že když jíte hůlkami, zážitek se prohlubuje. Většina z nás je s nimi nemotorná, proto jí mnohem pomaleji než s klasickým příborem. Zkuste si to na vlastní kůži.
Jakmile zpomalíte, začne se měnit i to, co si na talíř dáváte. Na Okinawě se tradičně objevují batáty, zelenina, tofu, mořské řasy a malé porce masa. Jídla jsou sytá, ale rozhodně ne těžká, takže po nich nepřichází potřeba si jít lehnout.
V našich podmínkách to může znamenat pár jednoduchých změn. Přidat víc zeleniny, ubrat smažené věci, dát přednost jídlům, která zasytí bez pocitu těžkosti. Když jíte klidněji, máte víc času vnímat, co vám dělá dobře a co ne. Mnoho lidí pak zjistí, že jim stačí menší porce, a přesto mají pocit, že si jídlo užili víc než dřív.
V běžném dni to nemusí být jednoduché, ale dá se to naučit. Pomáhá jíst bez rozptylování, protože telefon nebo televize snadno odvedou pozornost od toho, jak se cítíte. Když jíte pomalu, tělo se ozve samo. Pocit 80 % sytosti nebývá výrazný, spíš jemný signál, že další sousto už není potřeba. Všímat si těchto drobných změn je základ. Když se naučíte přestat včas, jídlo vás neunaví a zbytek dne má úplně jiný rytmus.
Hara Hachi Bu ukazuje, že lehčí přístup k jídlu nemusí znamenat omezování ani přísná pravidla. Stačí zpomalit, dát tělu prostor a nebát se nechat něco na talíři. Když si z tohoto zvyku vezmete jen část, projeví se to na energii během dne, trávení i tom, jak se cítíte po jídle. Únava po velkých porcích mizí a tělo reaguje klidněji. A pokud se dá zdraví podpořit tak jednoduchou změnou ve stravování, stojí za to ji zkusit.
Zdroje: Kondice
