Zastavíte se často u kočičích videí na sociálních sítích? Před zhlédnutím jste byli unavení nebo ve stresu, teď se ale usmíváte. Není to náhoda. Vědci zjišťují, že tato videa mají pozitivní vliv na naši psychiku.
Celý den se vám nedaří, cestou domů se někde zaseknete a domů přijdete vyšťavení. Zapnete kávovar a jdete se mrknout, co je nového na sociálních sítích, pak narazíte na roztomilé video kočky a svět se otočí o 360°. Smějete se nešikovnému kotěti, které plánovalo grandiózní skok do postele, ale spadlo velmi efektně na zem. Vidíte se v tom? Kočičí videa sledují miliony lidí po celém světě, aniž by tušili, jaký vliv to na ně skutečně má.
Jessica Gall Myrick z Indiana University se v roce 2015 rozhodla zjistit, jestli za tím není něco víc než jen roztomilost. Oslovila skoro sedm tisíc lidí a ptala se jich na jednoduchou věc: Jak se cítili před tím, než začali sledovat kočičí videa, a jak se cítili potom? Odpovědi ji překvapily.
Lidé po videích uváděli větší radost, cítili víc energie, měli větší chuť pokračovat v tom, co dělali. Zároveň jim klesala úzkost a stres. Myrick tomu říká digitální self-care. Nejde o revoluci, jde o malý moment, kdy si mozek oddechne a načerpá sílu na zbytek dne.
Zajímavé je, že to funguje u všech. Nemusíte mít doma kočku, nemusíte být kočičí máma. Stačí, že potřebujete krátkou pauzu uprostřed náročného dne a narazíte na to pravé video. Věk nehraje roli, funguje to u dvacetiletých stejně jako u padesátníků.
To je hezké, ale šéf mě za koukání videí neplatí, říkáte si. Myrick se ptala i těch, kteří videa sledovali místo práce. Výsledek? I oni se po videích cítili lépe. Výčitky tam byly, ale úleva byla silnější.
Některé výzkumy naznačují, že by to mohlo souviset s dopaminem nebo oxytocinem v mozku. Velké oči koček a jejich neohrabané pohyby možná aktivují naše pečovatelské instinkty. Přímé důkazy ale zatím chybí, takže to zůstává spíš teorie.
Novozélandská organizace Companion Animals New Zealand se nedávno pustila do jiného výzkumu. Chtěli se dozvědět, jestli lidé vůbec chápou, co kočky ve videích dělají. Doktorka Gosia Zobel, která výzkum vede, říká, že většina z nás si to špatně vykládá.
Přitom když ta videa sledujeme, mozek ty signály vnímá. Poznáme spokojenou kočku, poznáme zvědavou. A ta pozitivní emoce se přenese na nás. Doktorka Zobel proto analyzuje nejen to, co lidé ve videích vidí, ale hlavně to, co konkrétně z toho videa vybrali jako signál.
Když někdo řekne, že kočka vypadá šťastně, zajímá ji, co přesně na tom videu to naznačovalo. Jestli to byl pohyb ocasu, poloha uší nebo něco úplně jiného. Cílem je vytvořit vzdělávací materiály, kočičí slovník, který by pomohl lidem lépe rozumět tomu, co kočky vlastně říkají. Hlavně těm, kteří dokážou poznat šťastnou kočku, ale nepoznají tu stresovanou.
Doktorka věří, že když budeme lépe chápat kočičí řeč těla, možná si ty momenty odpočinku u videí ještě víc užijeme. A co víc, možná tím pomůžeme i kočkám kolem nás.
Takže až příště narazíte na video s kočkou a zastavíte se u něj, nemusíte si dělat výčitky, že zase prokrastinujete. Podle vědeckých studií to totiž není ztráta času, ale legitimní způsob, jak si během náročného dne odpočinout a nabrat sílu na to, co vás ještě čeká.
Jasně, nejde o zázračný lék na vážné problémy. Pokud trápí někoho dlouhodobá deprese nebo úzkosti, kočičí videa mu základní příčinu nevyřeší a nenahradí odbornou pomoc. Můžou ale poskytnout chvilkovou úlevu, malý moment radosti uprostřed těžkého dne, který vám pomůže pokračovat dál.
Jen to samozřejmě nepřehánějte. Pokud celý den trávíte u videí místo toho, abyste řešili problémy, už to není zdravé. Ale rychlá pauza během náročného dne? Ta je podle vědců opravdu účinná a není důvod z ní mít špatný pocit.
Zdroje: RNZ, Computers in Human Behavior
