Než vyrazíme na dovolenou, zjišťujeme si, jestli tam nežijí zvířata, která by nás mohla ohrozit. Žraloci, hadi, medvědi. Přitom největší zabiják světa na nás čeká klidně doma a vyčkává, až usneme, protože miluje aplaus.
Spousta z nás by bez váhání odpověděla, že se nejvíc bojí žraloků, vlků nebo medvědů. Strach z velkých predátorů je přirozený a filmy ho po desetiletí pečlivě živí. Jenže skutečnost vypadá úplně jinak, a jakmile se podíváme na konkrétní čísla, zjistíme, že naše obavy jsou hodně mimo realitu.
Vlci zabijí ročně celosvětově přibližně 5 lidí, žraloci 6 a medvědi 20. To jsou čísla, která při vší úctě k těmto zvířatům prostě nejsou alarmující, a přesto právě kolem nich vznikají dokumenty, filmy i noční můry. Nebezpečná jsou, o tom žádná, ale jak často máte šanci je potkat v reálném životě? S vlkem nebo žralokem se průměrný člověk nepotká nikdy v životě, zatímco se zvířaty, o kterých bude řeč dál, se potkává denně, aniž by si to uvědomoval.
Pavouci ročně usmrtí přibližně 50 lidí, hroši stejně. Hroch je přitom zajímavý případ, protože při přímém střetu patří k nejnebezpečnějším zvířatům vůbec, jenže lidé s ním přicházejí do kontaktu vzácně, takže jeho celkový součet zůstává relativně nízko. Medúzy si ročně vyžádají kolem stovky životů, krokodýli přes 150. Velké kočkovité šelmy, tedy lvi, tygři a levharti dohromady, se pohybují kolem 300 obětí za rok, zatímco včely, vosy a sršni kolem 500 a sloni kolem tisíce.
Tady začíná část žebříčku, která většinu lidí skutečně zaskočí. Mouchy tse-tse přenášející spavou nemoc zabijí ročně přibližně 1 500 lidí, tasemnice jako parazité způsobí kolem 2 000 úmrtí, škrkavky přes 4 000 a písečné mouchy šířící leishmaniózu kolem 5 000.
Zákeřnice přenášející Chagasovu chorobu připisují 8 000 případů ročně a sladkovodní šneci šířící schistosomózu dalších 14 000, štíři pak 3 000. Žádné z těchto stvoření se neobjeví v žádném thrilleru ani neplní titulní stránky novin, přesto jejich součet spolehlivě předčí vše, čím nás filmy straší.
Ze zvířat, která běžně potkáváme, jsou překvapivě vysoko psi. Čtyřicet tisíc úmrtí ročně nejde na vrub útokům, ale vzteklině, která se přenáší slinami a po nástupu příznaků přežití prakticky vylučuje. Vakcína existuje, jenže tam, kde psi skutečně koušou a vzteklina koluje, k ní spousta lidí jednoduše nemá přístup.
Hadi pak v celém přehledu sedí na místě, které málokdo čeká. Sto tisíc obětí ročně, tedy víc než všechna zvířata pod nimi dohromady. Zemědělci v odlehlých částech Asie a Afriky pracují naboso v terénu, kde jedovatí hadi nejsou žádnou výjimkou, a nejbližší nemocnice může být klidně den cesty daleko. Protijedy fungují, jenže jen tehdy, když se k nim člověk dostane včas, což v praxi často není.
Než se dostaneme na první místo, je tu ještě jedna zastávka, která zamrazí víc než cokoli předtím. Přibližně 600 000 lidí ročně zabijí jiní lidé v přímých konfliktech mezi sebou. To nás řadí těsně pod absolutního vítěze celého žebříčku.
Znáte ten noční rituál, kdy sedíte v posteli, slyšíte charakteristické pískání, svítíte baterkou a nakonec se ho pokusíte rozmáčknout dlaněmi ve vzduchu nad hlavou? Komárovi tleskáme, smějeme se tomu, říkáme, že je otravný, pak usneme a zapomeneme.
Tento otravný tvor, kterému tleskáme v ložnici, zabije ročně 760 000 lidí. Přes 80 % z toho jde na konto malárie, za kterou stojí samičky komára rodu Anopheles; malárie každý rok usmrtí kolem půl milionu dětí. Zbývající stovky tisíc si rozdělí dengue, žlutá zimnice a japonská encefalitida, všechno nemoci šířené druhem Aedes aegypti. V tropech rozhoduje moskytiéra nebo včasný lék o tom, jestli se ráno vstane, nebo ne.
Čísla z roku 2023 mluví jasně a nepotřebují podrobný rozbor. Už víme, že bát se žraloka, který žije tisíce kilometrů daleko, je při pohledu na celý žebříček víceméně úsměvné. Reálné nebezpečí číhá v místech, která dobře známe a máme je, jak se říká, pod nosem. Jen je smutným zjištěním, že do této kategorie musíme počítat i lidi kolem nás.
Zdroje: Autorský text, Our World in Data, Wikipedie
