
Fanoušci noční oblohy se mají v dubnu 2026 na co těšit. Slavný meteorický roj, který lidé sledují už od roku 687 př. n. l., se vrací za ideálních podmínek a letos se nevylučuje možnost krátkého zvýšení aktivity až k 90 meteorům za hodinu.
Čínští kronikáři si v roce 687 př. n. l. zapsali, že hvězdy padaly jako déšť. Byl to stejný meteorický roj, který bude možné sledovat v noci z 22. na 23. dubna i letos. Přes dva a půl tisíce let astronomické tradice, a přitom spousta z nás o Lyridách pořád moc neví. Přitom jde o jeden z nejlepších důvodů, proč si v dubnu nastavit budík na dvě hodiny ráno, vzít spacák a vylézt ven.
Za každoroční podívanou stojí kometa C/1861 G1 Thatcher, pojmenovaná po americkém astronomovi Albertu Thatcherovi, který ji objevil přímo z New Yorku v dubnu roku 1861. V té době ještě elektrická světla neproměnila noční oblohu nad velkoměstem v oranžovou záři, takže hvězdářství přímo z města dávalo smysl.
Kometa se ke Slunci vrací jednou za 415 let a příští průlet nás čeká až v roce 2276. Meteory, které při předchozích průletech zanechala v prostoru, k nám ale přilétají každý rok spolehlivě kolem 22. dubna. Země je projede jako síto a co se zachytí v atmosféře, shoří ve výšce kolem 100 kilometrů nad hlavou rychlostí přibližně 50 kilometrů za sekundu, a my to vidíme jako světelnou stopu na noční obloze.
Průměrná hodinová frekvence Lyrid se pohybuje kolem 15 až 18 meteorů za hodinu, což není nijak oslnivé číslo. Roj přiláká spíš zapálené nadšence než náhodné kolemjdoucí. Jenže letos se nevylučuje možnost, že by frekvence mohla na krátkou dobu vystoupat až k 90 meteorům za hodinu. Je to velmi vzácné, ale možnost krátkého výkyvu se nedá úplně vyloučit.
Děje se to nepravidelně, když gravitační poruchy proudu meteoroidů frekvenci výrazně navýší. Z minulosti jsou přitom známa ještě dramatičtější maxima. V roce 1803 jeden americký novinář popisoval, že viděl padat hvězdu, kamkoliv se zrovna podíval, a frekvence tehdy pravděpodobně přesáhla 600 meteorů za hodinu.
Ve 20. století se podobné případy opakovaly v letech 1922 a 1982, o něco slabší nárůst pak nastal v roce 2000. Podobné maximum nejspíše nastane i v tomto století, v některém z příštích desetiletí. Jestli to bude právě letos, nikdo dopředu neví.
Měsíc je obvykle největší nepřítel každého, kdo chce v noci sledovat meteory. Svou září dokáže z oblohy vymazat slabší létavice a výsledek pak vypadá mnohem chudší, než by jinak byl. Letos to ale nebude problém. V noci z 22. na 23. dubna zapadne ještě před půlnocí, takže v době, kdy se radiant roje bude dostávat výš nad obzor, bude bezpečně pod horizontem.

Maximum roje bylo předpovězeno na 22. dubna přibližně na 19:40 UT. Pro střední Evropu to ale znamená, že nejlepší podmínky nastanou před úsvitem dne 23. dubna.
Smysluplné pozorování lze zahájit od přibližně 2 hodin v noci, kdy radiant, tedy místo ve hvězdné mapě, odkud meteory zdánlivě vylétají, bude dostatečně vysoko na východní obloze. Radiant leží v souhvězdí Lyry, nedaleko jasné hvězdy Vega. Astronomická noc končí krátce před čtvrtou ráno, ale jasnější meteory lze sledovat ještě přibližně hodinu poté.
Pohled přitom nemá mířit přímo na radiant, ale zhruba 60 stupňů stranou. Ideálně někam k souhvězdí Herkula nebo Pastýře na jihu, nebo k souhvězdí Draka na severovýchodě. Čím temnější místo, tím lépe, takže zástavba a světelné znečištění jsou překážky, kterým se vyplatí vyhnout.
Vizuální pozorování nevyžaduje žádné vybavení. Stačí si lehnout na karimatku nebo zahradní lehátko a hledět nahoru. Dalekohled je tu zbytečný, meteory jsou viditelné pouhým okem a přiblížení k ničemu není. Co ale rozhodně bude potřeba, je teplé oblečení, čepice, rukavice a spacák. Dubnová rána mají k letním podmínkám daleko a dvě hodiny vleže venku bez slušného vybavení jsou víc zápolením s chladem než s astronomií.
Kdo chce zkusit fotografování, potřebuje fotoaparát se schopností manuálního nastavení expozice, pevný stativ a světelný širokoúhlý objektiv. Clona na minimu, zaostření na nekonečno a expozice na několik sekund. Fotoaparát se namíří do oblasti kolem 60 stupňů od radiantu a pak se nastaví sériové snímání. Výsledky závisí hodně na štěstí, ale i jedna zachycená stopa meteoru na fotce za tu trpělivost stojí.
Lyridy sice nepatří mezi nejsilnější roje roku, ale podmínky letos hrají ve prospěch pozorovatelů. Měsíc nepřekáží, radiant bude dobře vidět a pár hodin před svítáním v dubnu mohou překvapit. Stačí se správně obléct a jít ven.
Zdroje: Autorský text, Hvězdárna v Rokycanech a Plzni, Royal Museums Greenwich