Většina turistů toto místo míjí bez zastavení, protože míří do slavnějších Pompejí. Pod třiadvaceti metry sopečného materiálu přitom leží antické město zachované s precizností, která jeho slavného souseda předčí, a které málokdo zná.
Pompeje zná celý svět. Herculaneum leží od nich několik kilometrů severozápadně a turisté ho často minou. Sopka ho pohřbila hlouběji, zakonzervovala precizněji a moderní zástavba ho drží ukryté dodnes. Pod ulicemi města Ercolano stále čeká na odkrytí většina starověkého Herculanea.
Žila tu patricijská třída, lidé s prostředky, kteří si vybírali, kde budou bydlet, a vybrali si pobřeží Neapolského zálivu. Na dvaceti hektarech žilo kolem čtyř tisíc obyvatel, domy měly podlahové mozaiky, soukromé lázně a zahradní fresky. Pompeje byly rušná křižovatka obchodu a řemesel. Herculaneum bylo něco jiného, klidnější a výrazně noblesní, což se dnes zřetelně odráží v tom, co archeologové odkrývají.
Erupce začala 24. srpna 79 n. l. odpoledne erupčním sloupcem vynášeným do výšky přes třicet kilometrů. Vítr vanul ze severozápadu na jihovýchod, takže hustý sopečný mrak se řítil přímo nad Pompeje a zasypával je sopečným spadem rychlostí 15 cm za hodinu.
Herculaneum prvních 11 hodin výraznějšími škodami netrpělo. Kolem půlnoci se erupční sloupec pod vlastní vahou zhroutil a po svazích Vesuvu se rozlily pyroklastické proudy a přívaly, žhavé laviny hornin, popela a plynů pohybující se rychlostí 100 km/h. Teploty nejspíše dosahovaly 240 až 600 °C.
Herculaneum pohltil první příval krátce po půlnoci, Pompeje čtvrtý příval až ráno kolem šesté hodiny. Na konci erupce leželo Herculaneum pod 23 metry sopečného materiálu, Pompeje pod šesti.
Tloušťka sopečné vrstvy zakonzervovala město způsobem, který archeologové v jiných lokalitách nemají k dispozici. Střechy se nezhroutily pod tíhou spadu jako v Pompejích, domy stojí do plné výšky, v interiérech se dochovalo originální dřevo, trámy, střešní tašky, nábytek i potraviny.
Sopečný materiál se v průběhu staletí zkonsolidoval v tvrdý kámen, takže práce tu postupuje mnohem pomaleji než v Pompejích, kde vrstvy pemzy a popela zůstaly měkké. Ve Vile papyrů odkryli archeologové v 18. století přes 1 800 zuhelnatělých papyrových svitků s řeckými filozofickými texty. Jde o jedinou dochovanou starověkou knihovnu nalezenou v původním uložení a svitky jsou dnes uloženy v Národní knihovně v Neapoli.
U tehdejšího mořského břehu, v prostoru označovaném jako Dům lodí, odkryli archeologové kosterní ostatky přibližně tří set osob. Muži, ženy, děti, vojáci i otroci se sem uchýlili a čekali na záchranné lodě. Záchrana nepřišla. Z toho, co po nich zbylo, vědci dnes rekonstruují, jak tito lidé žili, co jedli a čím trpěli.
Pompeje nabízejí sádrové odlitky, siluety těl zachycené v posledním okamžiku. Herculaneum nabízí kosti, a tedy jiný druh svědectví.
Turisté dnes procházejí ulicemi moderního Ercolana a pod jejich nohama leží antické město, ke kterému se zatím nedostane nikdo. Divadlo pro dva tisíce diváků se nachází 26 metrů pod terénem a archeologové do něj sestupují tunely. Většina Herculanea tam zůstává ukrytá pod bytovými domy a parkovišti a výzkum postupuje pomalu.
Vstup na lokalitu vede z Corso Ercolano na viadukt, z něhož návštěvník sestoupí dvanáct metrů pod úroveň terénu. Za originálními zdmi jsou fresky, mozaiky a dřevo staré téměř dvě tisíciletí. UNESCO zapsalo lokalitu na seznam světového dědictví v roce 1997 a Herculaneum přijímá zlomek návštěvníků Pompejí, takže pohyb po lokalitě probíhá v klidnějším tempu.
Zdroje: Wikipedie, WHC Unesco
