Hledáte první byt? Připravte se na finanční striptýz. Redakce získala dotazník jedné z realitních kanceláří, který strčí do kapsy i bankovní prověrku pro hypotéku. Kvůli pronájmu musíte doložit vše od kontaktů na rodiče až po pět různých rejstříků.
Pronájem bytu bývala záležitost na jedno odpoledne. Prohlídka s realitním makléřem, pár dotazů na zaměstnání, kauce a podpis smlouvy. Dnes ale realitní kanceláře postupně zpřísňují podmínky a některé z nich zašly až za hranici zdravého rozumu. Naše redakce získala dokumenty od zájemce o garsonku v Plzni, které ukazují, jak daleko může zajít prověřování budoucích nájemníků.
První strana dotazníku jedné z realitních společností působí spíš jako seznamka pro bohaté než běžný formulář pro pronájem bytu. Kolik máte dětí a v jakém jsou věku? Jste kuřák, nebo nekuřák? Máte domácí zvířata? Z jakého důvodu vlastně hledáte byt? A hlavně, kdo vás doporučí?
Tahle poslední otázka je obzvlášť zajímavá. Realitní kancelář si evidentně představuje, že budoucí nájemník potřebuje reference jako při přijímacím pohovoru do vedoucí pozice banky. Jako třešnička na dortu pak přichází dotaz, zda máte insolvenci. Ještě před tím, než vůbec někdo nahlédne na vaše dokumenty, vás formulář diskrétně vytřídí do šuplíků vhodný a nevhodný.
Druhá strana dotazníku teprve ukazuje, jak moc si realitka potrpí na detaily. Seznam požadovaných dokumentů vypadá jako příprava na soudní spor, ne na pronájem bytu o dvaceti metrech čtverečních.
Musíte doložit doklad totožnosti, což je ještě v pořádku. Pak už to ale graduje. Potvrzení o zaměstnání nebo výpis z Živnostenského rejstříku. Potvrzení o výši příjmů za posledních 12 měsíců. Daňové přiznání za poslední rok. Pokud studujete, realitka chce potvrzení od rodičů včetně kontaktu na ně. Ano, správně, rodiče budou kontaktováni.
Dál to pokračuje kontaktními údaji na současného zaměstnavatele a na současného pronajímatele bytu. V podstatě vás realitka nutí, abyste sami na sebe donášeli a poskytli telefon na člověka, který vás možná nechce pouštět z nájmu, nebo naopak bude rád, že se vás zbavil.
Teď přichází ta nejabsurdnější část. Realitka vyžaduje hned pět různých výpisů z registrů a evidencí:
Každý z těchto výpisů stojí čas a často i peníze. Některé si musíte vyžádat osobně, jiné přes datovou schránku. Celý proces může zabrat klidně týden, než se vám všechny podklady sejdou. A to všechno kvůli tomu, abyste mohli vůbec začít jednat o pronájmu garsonky, která stojí třeba dvanáct tisíc měsíčně.
Když si vezmete, kolik úsilí musíte investovat jen do samotné žádosti, začnete si klást otázku, jestli vůbec stojí za to to zkoušet. Spousta zájemců o bydlení možná v tuhle chvíli radši sáhne po inzerátu od soukromníka, který si vystačí s občankou a jedním měsíčním příjmem.
Je potřeba říct, že tohle není praxe všech realitních kanceláří. Většina si vystačí s mnohem menším množstvím dokumentů a prověřování probíhá v rozumné míře. Nicméně někde si evidentně potrpí na to, aby o vás věděli úplně všechno ještě předtím, než vám vůbec ukážou byt.
V tomto případě šlo o byt v ulici, která nepatří mezi nejlepší místa ve městě. Je tam vyšší kriminalita a dům není udržovaný tak, aby si vůbec zasloužil takovou lustraci.
Co si budeme povídat, garsonka je typicky startovní bydlení pro mladé lidi nebo jednotlivce, kteří třeba mění zaměstnání nebo město. Právě tihle lidé často nemají naprosto čistou finanční historii, protože teprve začínají. Má smysl po nich chtít daňové přiznání a pět výpisů z různých registrů? Nechtěli by snad ještě zprávu od lékaře, jestli jim tam ten nájemník vydrží aspoň pár let?
Realitní trh je v současnosti přetížený a majitelé bytů si mohou vybírat. To ale neznamená, že by měli zájemce o bydlení vystavovat tak důkladné prověrce. Pronájem bytu je obchodní vztah, ne bezpečnostní prověrka. A i když má majitel právo si chránit svůj majetek, existuje hranice, za kterou se ochrana mění v absurditu.
Bytová krize donutila spoustu z nás přijmout podmínky, které by před deseti lety nikdo neakceptoval. Vyšší nájmy, kratší výpovědní lhůty, povinné kauce ve výši tří měsíčních nájmů. Teď k tomu přidejte možnou povinnost vydat kompletní finanční historii včetně kontaktů na všechny, kdo vás kdy zaměstnali nebo ubytovali.
Otázka zní, kam až to kolem realit může zajít. V jakém momentu se pronájem garsonky stane nedostupným pro lidi, kteří ho potřebují nejvíc? A hlavně, stojí střecha nad hlavou za to, abyste se před cizím člověkem svlékli do naha?
Zdroje: Autorský text, zkušenosti čtenářů
