Někteří kreativci si pustí jednu skladbu stále dokola a pracují celé dopoledne bez přestávky. Náhoda to není. Mozek při poslechu hudby vykazuje přesně ten typ synchronizace, který vědci spojují se stavem hlubokého soustředění. A záleží přitom hodně na tom, co si pustíte.
Grafička otevře hudební aplikaci, klikne na oblíbenou skladbu a za chvíli přestane sledovat čas. Programátor si nasadí sluchátka a tři hodiny plynou jako třicet minut. Tahle zkušenost není výsadou pár šťastlivců, ale jde o velmi konkrétní stav mysli. Říká se mu flow a hudba k němu vede kratší cestou, než se dříve myslelo.
Při poslechu hudby mozek neposlouchá pasivně. Aktivně zpracovává zvukové vzorce, předvídá, co přijde dál, a reaguje na každé překvapení. Čím neznámější a složitější hudba, tím více má mozek co dělat a tím déle zůstává v pohotovosti. Přesně v této pohotovosti se rodí podmínky pro hluboké soustředění.
Důležitý detail: příliš dobře známé skladby tento efekt ztrácejí. Mozek je zpracuje automaticky a pozornost se uvolní jinam. Proto oblíbený playlist, který posloucháte roky, nemusí být nejlepší volbou pro práci, která vyžaduje skutečné soustředění.
Flow není jen silnější forma soustředění. Jde o kvalitativně jiný stav, kdy přestanete sledovat čas, přestanete přemýšlet nad sebou a práce se zkrátka valí dopředu sama. Grafici, programátoři, písaři a architekti ho znají dobře. Je to ten stav, na který se těšíte a který se nedá vynutit silou vůle. Hudba sama o sobě flow nezaručí, ale může mozek připravit na podmínky, ve kterých ho lze dosáhnout. Funguje jako jakýsi nástupní rituál, signál, že začíná čas hluboké práce.
Tato zkušenost řady kreativců dává smysl. Mozek po čase přestane oblíbenou skladbu aktivně zpracovávat a uvolní veškerou kapacitu pro samotný úkol. Skladba se stane neutrální kulisou, která tiší rušivé myšlenky, ale neodvádí pozornost. Naopak občasná výměna playlistu za méně ohraný materiál pomáhá mozek udržet bdělý. Kreativní práce a zvuková rutina jsou špatný pár. Jeden den ověřené skladby, další den něco méně známého, třeba instrumentální jazz nebo ambientní elektronika.
Umělci, architekti a designéři si tento mechanismus osvojili dávno předtím, než ho kdokoliv zkoumal. Hudba je pro ně součástí pracovního rituálu, nikoliv jen kulisou. Po čase si mozek rituál zapamatuje a přechod do soustředěného stavu se zkracuje. Sluchátka na uších znamenají to, že pracuji na plné obrátky a nechci být rušen.
Výběr hudby není maličkost. Příliš známé skladby mozek uspávají, příliš rušné ho rozptylují. Nejlepší podmínky pro hluboké soustředění nabízí hudba středně složitá, instrumentální a mírně neznámá. Žánr přitom nehraje hlavní roli, důležitá je právě ta správná míra novosti a komplexity.
Příště, až si budete skládat pracovní playlist, zkuste přidat pár skladeb, které úplně neznáte. Váš mozek to ocení a soustředění přijde snáz.
Zdroje: Autorský text, studie: Madsen, J., Margulis, E. H., Simchy-Gross, R., & Parra, L. C. (2019). Music synchronizes brainwaves across listeners with strong effects of repetition, familiarity and training; studie: Abuhamdeh, S. (2020). Investigating the “flow” experience: Key conceptual and operational issues.
