Terapie červeným světlem se rychle stala jedním z nejdiskutovanějších trendů v péči o pleť i vlasy. Přístroje stojí tisíce korun a slibují mladší vzhled i lepší regeneraci po cvičení. Jak silné jsou ale vědecké důkazy?
V longevity komunitě se o červeném světle mluví jako o způsobu, jak zpomalit stárnutí, podpořit regeneraci nebo prostě vypadat lépe. Přístroje si pořídíte domů, absolvujete kúru v kosmetickém salonu nebo zajdete přímo na dermatologii. Zájem roste a s ním rostou i sliby. Dermatologové ze Stanfordovy univerzity se ale k celému trendu staví s odstupem a jejich pohled stojí za pozornost.
Paris Hilton se postarala o to, že se červené světlo dostalo na titulní stránky i k lidem, kteří by jinak o longevity trendech nikdy nečetli. Na svých sociálních sítích začala mluvit o terapii červeným světlem pro své čivavy a virální příspěvky z let 2025 a 2026 tvrdily, že právě tato metoda stojí za tím, že se její čivava Harajuku dožila pětadvaceti let. Příběh se šířil lavinou, zájem o přístroje vyskočil a do diskuse vstoupilo mnohem širší publikum než dřív.
Vědci tento proces pojmenovali fotobiomodulací. Do oficiálního vědeckého slovníku se tento termín dostal teprve v roce 2015, přestože výzkum účinků světla na tkáně běží od šedesátých let. Zjednodušeně řečeno, záleží na vlnové délce. Kratší vlnové délky poškozené buňky ničí, delší je naopak regenerují a podporují tvorbu kolagenu, přičemž právě tohoto principu dermatologie využívala při léčbě přednádorových stavů kůže v kombinaci s topickými léky.
Maďarský vědec v šedesátých letech testoval, jestli červené světlo způsobuje myším nádory. Výsledek ho ale zaskočil, protože ozářené myši místo nádorů začaly hustěji ochlupovat. Navazující studie na zvířatech i lidech potvrdily, že červené světlo folikuly skutečně probouzí, nejspíš proto, že rozšiřuje cévy a k folikulům se dostane víc živin. Efekt ale funguje jen při pravidelném ozařování, a jakmile přestanete, vlasy se vrátí tam, kde byly. Mrtvé folikuly přitom červené světlo neprobudí, takže při úplné alopecii výsledky nečekejte.
U péče o pleť klinické studie zaznamenaly, že pokožka po pravidelném ozařování působila jemněji a pevněji. Produkce kolagenu prokazatelně vzrostla. Mechanismus je pravděpodobně stejný jako u vlasů.
Hojení jizev a ran je kapitola, kde si výzkumy navzájem odporují. Pacienti po operaci očních víček léčení červeným světlem se v prvních týdnech hojili rychleji, po šesti týdnech ale rozdíl zmizel. Jiná studie pracovala s výsledky, kde ozářená jizva zmizela dvakrát rychleji než neléčená. Dermatologové tuto oblast označují za zajímavou, ale výsledky zatím nestačí na jasné doporučení.
U sportovního výkonu, spánku nebo chronické bolesti vědecké podklady prakticky chybí. O léčbě erektilní dysfunkce nebo demence se sice mluví, ale jakékoliv vědecké podklady tu zatím úplně chybí.
Mezi přístrojem v ordinaci dermatologa a tím, co si koupíte domů, je zásadní rozdíl ve výkonu. A právě výkon, konkrétně vlnová délka, intenzita i frekvence ozáření, rozhoduje o tom, jestli terapie vůbec něco udělá.
U domácích přístrojů tyto hodnoty většinou nikdo neuvádí nebo je nelze nijak ověřit. Zdravotní rizika jsou při rozumném používání malá, ale přímý pohled do světelného zdroje očím rozhodně neprospívá.
Červené světlo není výmysl ani podvod. Věda potvrzuje, že biologické procesy skutečně ovlivňuje, nejpřesvědčivěji u vlasů a pleti. Na většinu ostatního, co dnes koluje v longevity komunitě nebo na sociálních sítích, ale důkazy prostě nejsou. Výzkum fotobiomodulace teprve nabírá na síle a je pravděpodobné, že příští roky přinesou jasnější závěry. Zatím platí to, že před každým přístrojem nebo kúrou se vyplatí promluvit si dermatologem.
Zdroje: Stanford Medicine, New York Post
